Točení jehňátek

Právě držíte v rukou nejaktuálnější informace o akci, která proběhla o prvním letošním výletě. Tou akcí je skotem obávané „točení jehňátek“. Sešli jsme se, točení chtiví, před klubovnou, odkud jsme se přesunuli na nádraží a z nádraží vláčkem, byť s přestupem, až do Semil. Tam pro nás přijelo několik rychlých spojek autem a odvozilo nás do Pasek. V Pasekách jsme se ubytovali v Ikarusovic chatě Bartolomějce (nebo Bartolomce…. zpravodaj je hlava děravá), ke které jsme od Ikaruse dostali i patřičně odborný výklad, a postupující večer jsme si ukrátili několika chleby, houskami se salámem a Českým snem.

V sobotu ráno jsme naskládali několik housek a chutný štrůdl do břicha a chleby do brodvaků a vyrazili jsme na rozhlednu Štěpánku. Cestou jsme se kochali výhledem na známé krkonošské kopce, případně na keříky zralých borůvek, takže není divu, že už pod Štěpánkou někteří zářili modrými úsměvy. Na rozhledně, po marných pokusech zorientovat se v místním náčrtku z rozhledny viditelných

kopců, jsme zanechali vzkaz v návštěvní knize, rozhlédli se po kraji a sestoupili z rozhledny. Cestou zpět byla dětem ztížena cesta pohyblivými překážkami, ale všechny, s menšími či většími problémy, složitý úsek překonaly. Něco málo jsme poobědvali a vyrazili jsme lesní zkratkou zpět k chatě. Před chatou jsme se věnovali odpočinku na svahu, který plynule přešel v poměrně zajímavý tělocvik (zkuste ležet ze svahu hlavou dolů a vstát aniž byste se otočili). Po dostatečném odpočinku byl vyhlášen hlavní bod programu, a to snědení jehňátka. Jako vedlejší program k oždibování ovečky byla otevřena střelnice, kde bylo možno vystřelit si papírovou růži nebo chutné lízátko (mimochodem lízátko není ideální příloha k jehněti), a tak se kolem chalupy brzy začala pohybovat podivná květinami zdobená individua s mastnými papulami. Mezi nimi pobíhala Gizela coby lovec uměleckých snímků a co chvíli lehla do trávy a ulovila do foťáku kopretinu. Když jehňátka značně ubylo, rozhodl se Kosa, že nám ukáže fotky z tábora a loňských

výletů, čímž jsme se zabavili téměř na celý večer a ještě jsme k tomu získali zdarma výklad o GAZech a o úzkokolejných mašinkách.

V neděli ráno nás uvítalo poměrně nepěkné počasí jako mžení, mrholení a pršení. Nicméně stále nepadaly kroupy jako golfové míčky ani jako kreditní karty a naštěstí ne ani jako krabičky sirek. Nepadaly totiž žádné, a tak jsme si mohli venku vyčistit zuby a jít zakousnout něco k snídani. Po snídani nemohlo přijít nic jiného než balení. A taky že ano. Balení přišlo a zase odešlo. Pak nastalo něco málo úklidu, čtení místních časopisů a samozřejmě dojídání zbytků jehňátka. A pak nastal čas odchodu na vlak dolů do údolí. Ovšem dostat se z Krkonoš vlakem do Prahy, to je umění. Ale už asi za 4 hodiny strávené v překvapivě volných vlacích svačením jogurtů a dalších poživatin jsme se skutečně do Prahy dostali.

Morče

P.S.:Já jsem to ale říkala!!!!