Kopidlno

Tak byl na klubovně vyvěšen lákavý letáček. Zval nás na výlet do Kopidlna. A proto jsme neváhali a na výlet se vydali. Jedna skupinka nás neohryzaných (rozuměj neohrožených) čekala u klubovny, druhá pak na Masarykově nádraží. ,,Tak na kterou kolej to asi přijede, co?“ netrpělivě přešlapujeme, neboť vláček měl za několik málo okamžiků odjet, přestože ještě nebyl na nádraží. Ale vše dobře dopadlo, a tak jsme se společně s davem do přistaveného vláčku nasádlili. Týdam-tadam jsme se vlakem dostali do Nymburka, kde jsme přestoupili na lokálku. Zastávka Všejany, kde jsme měli vystupovat byla na znamení, a tak Bužu musel kladně reagovat na dotaz vlakvedoucího, aby nám zastavil. Vylodění se nám povedlo, tudíž jsme se vydali k lesu za účelem spaní. Cestou ještě fotbalové hřiště, ale čas nám bohužel nezbyl, takže z fotbálku nic nebylo. Dorazili jsme do tmavého lesa, kde jsme měli spát. ,,Pomóc, něco mi svázalo tkaničky“, takže tohle místo nám nevyšlo, protože tam strašilo a spát se muselo jít o

kousek dál. Pak jsme si na lepším místě postavili pařeniště a rozdělali oheň, u kterého jsme povečeřeli svá jídla z domova. Pak jsme se dozvěděli, že jsme partyzánský oddíl a že budeme zítra asi mít nějaké pletky s nacisty, a tak musíme jít spát, abychom nabrali síly.

Ráno jsme vstali, zahladili stopy a šli k nedaleké bývalé železniční trati. Nacisté zde prováděli cvičné vojenské posuny po železnici a tak bylo potřeba položit nepozorovaně na koleje bombu a vyhodit do povětří vlak. To se nám povedlo, a tak jsme se posunuli o kus dál do městečka Loučeň. Tam na nás v hospodě čekali Hobo a Pídler. Když jsme vylezli zase ven, tak nám bratr Kulišák sdělil, že nacisté budou patrně útočit i bojovými plyny a bombardovat nás, takže musíme být připraveni. Dále nás cesta vedla okolo umělé nory, pak jsme si v malebném lesíku uvařili oběd různých kategorií, od jídla až po nekomentovatelnou vůni v umělém střívku. Opět jsme zahladili ohniště a šli dál až do vesničky Mcely, kde kromě dobrých hrušek bylo i divoké prase v

ohradě. Vypadalo hezky, ale dobře že bylo za plotem. Za nosem přes rokli, kopeček, rokli, kopeček, rokli a cestu doputovali jsme až do Seletic, kde se nic zvláštního nestalo, nikdo si nic nezapomněl (checht), a tak jsme mohli pokračovat až do Tuchomi, kam jsme došli už za tmy. Ještě jsme nabrali vodu a šup do lesa hledat flek na spaní. Trochu poprchávalo, a tak bylo třeba celý proces urychlit, což také nebyl jednoduchý úkol, neboť tak hustá koncentrace hnusných lesů jen tak někde není. Ale dobrý, flek se našel. Tak jsme tam naházeli nějakou večeři. Ale tý teda bylo, to vám povim. Pak nám klucí zatrsali několik písní na kus javoru a mohlo se jít spát. Noc nebyla nezajímavá. Ze spaní jsem Marcelovi prošacoval brodvak, ale nic na spaní v něm nebylo a tak jsem mohl spát dál.

Ráno: prt-prt-ratata, okolo projíždí lesník s traktorem a přiváží klády. Za chvilku druhá várka. Za další chvilku i dva jeho modří kolegové, hergot tady je frmol. Tak zas tak klidné místo to asi není. Pojedli jsme své snídaně, vyhnali z

pařenišť spousty breber a začali si balit. Á, přijel Pan hajný:,,Tak co tady děláte?“

My:,,Jen tak si tu přebalujem věci.“

Hajný:,,A voheň taky žádnej co?“

My:,,Ne-e.“

Hajný:,,Tak za kolik to bude panstvo, já můžu dojet pro bloky jako neni problém!“

My:,, Mňo, tak my už asi půjdem.“

Hajný:,,Já to teda řešit nebudu jó, ale příště…§“

Tak jsme šli dál okolo Pilského rybníka až do Křesic, kde jsme nabrali vodu. Dále po zelené k Bučickému mlýnu okolo cedule ZÁKAZ RYBOLOVU umístěné uprostřed pole nedaleko skládky. Pak jsme se jali hledat místo zvané v mapě: turziště Varobyle. Celí natěšení jsme se tam hrnuli, ale jako vždy skončila červená tečka v mapě zklamáním. No tak když nic, tak nic a vydali jsme se přes les do nedalekých Rožďalovic a už z dálky bylo slyšet hučení let…. Mohlo to být třeba: LETiště nebo pLETárna nebo všesokolský sLET, ale to jsme se stejně nedozvěděli. Na docela pěkném Rožďalovickém nádražíčku jsme poobědvali, pak pan výpravčí zarotoval klikou a přijel vláček. Tím jsme

okolo semenářství ve Velelibech dojeli do Nymburka a odtud opět vlakem zuřičem do Prahy na Masnádr.

Ikarus