Dobytí severního pólu

Už v úvodu vás pravděpodobně zklamu, nebude se totiž jednat o hru Járy Cimrmana, jak by bylo možno usoudit dle názvu, nýbrž o skutečné dobytí severního pólu, a to dosud málo známou cestou podél říčky Loděnice. Tuto výpravu jsem započal pěším dobytím Bílé hory, kde jsem narazil na zkušené vůdce Buža a Viga, kteří si s sebou prozřetelně vzali cvičeného polárního Helmuta. Usoudili jsme, že na hrdinství je příliš brzy a vzali jsme zavděk přijíždějící 164kou. Ta nás dopravila na Zličín, odkud jsme již v plném složení pokračovali autobusem do výchozího tábora v Pticích. Zde se již naplno projevily důsledky globálního oteplování, neboť teplé slunečné počasí příliš neodpovídalo lednu za polárním kruhem. To nás však nemohlo zastavit.

Vcelku úspěšně jsme různými technikami zaměřili sever a následně se vydali k západu. Z důvodu větších šancí výpravy jsme se rozdělili do dvojic, protože ve dvou se to lépe táhne (pravděpodobně myšleny sáně). Zběhlý polárník Vigo nás varoval před

nepřátelskými Eskymáky a prozradil nám tajná hesla, kterými je možno je ošálit. Další nezbytností bylo správné odhadnutí 2 minut, což se nám s Ikarusem povedlo nejrychleji. Kolem projeli dva koně. Posilněni Cvaldovými řízky jsme pokračovali k západu. Cesta se prudce stáčela ze svahu. Tu se objevil lední medvěd! Nastala panika, každý se snažil co nejrychleji dostat do bezpečí a najít si nějaký úkryt. Medvěd byl naštěstí krátkozraký a tak se brzy vydal slídit jinam, takže jsme opatrně vylezli ze svých skrýší. Všichni až na Kosu s Ikarusem. Že by neunikli dravému chlupáči? Ba ne, čekali na nás v ostré zatáčce. To bylo radosti ze šťastného shledání. Výprava se dala znovu na pochod podél burácející Loděnice, tudíž k jihu. Sluníčko svítilo, cesta příjemně ubíhala, když tu náhle…další medvěd! Tentokrát už jsme na něj byli připraveni a tak musel odtáhnout bez úlovku. Ale aby nebyl všem trablům konec, za zatáčkou číhal Eskymák. Teď musel každý zalovit v paměti a vytasit na něj své heslo. Odpovědí nám bylo eskymácké „

Áriga!“, což Bužu pohotově přeložil jako „Správné heslo“. Kolem opět projel kůň, což už mi přišlo poněkud podezřelé, ale nechtěl jsem ostatní znepokojovat, a tak jsem raději mlčel. Již jsme však byli z nekonečného putování mrazivými pustinami poněkud vyhládlí, a tak jsme se vyškrabali na nejvyšší vrcholek za účelem oběda. Družní Eskymáci se k nám přidali a nezbylo než zahrát si s nimi piškvorky, aby dali pokoj. A zase zapřahat do saní. Eskymáci však byli neodbytní a nechtěli nás pustit, dokud jsme si s nimi nezahráli ještě TITAK nebo TYTAK, prostě nějak TAK. Česky ČÁRA. V následujícím úseku trasy však nastal problém – skupina s rychlejšími psy nám zmizela z dohledu.

Ještě že jsme měli satelitní telefon. „Vy jste nám úplně utekli“, ozvalo se ze sluchátka překvapenému Ikarusovi z rychlejší poloviny. Telefonu se chopil Vigo a Ikarusovi stručně přikázal: „Stůjte!“. Díky tomuto duchapřítomnému zákroku jsme se za zatáčkou opět setkali.

Do hry ještě naposledy vstoupili Eskymáci a již tu byla polární

občerstvovna U Vycpanýho ptáka. Načerpali jsme energii na závěrečný úsek a opět vyrazili na bílé pláně. Jaké však bylo naše zděšení, když se na obzoru objevil objekt připomínající ponorku otočenou vzhůru nohama. Nebyl to však výtvor šíleného vynálezce, nýbrž architekta. Tváří v tvář této hrůze jsme ocenili estetické kvality panelového domu. Přes planinu se k nám ale mílovými kroky blížili medvědi, a tak jsme se každý snažili ukrýt za vybraným mrožem. Nebylo to věru jednoduché, i takový líný mrož je vcelku pohyblivý, když se mu někdo motá za ploutví. Po přestátí této hrozby nás Vigo upozornil, že jsme již u cíle a k dobytí severního pólu nám stačí najít Polárku. Vrhli jsme se do lesa (zajímavé, žádný polárník doposud o lese na pólu nemluvil) a snažili se svůj kroužek umístit co nejpřesněji pod Polárku, která z nás byla značně na větvi. Po chvíli na pól dorazili všichni a tak jsme si mohli vyzkoušet jaké to je, když „jdu na sever…a jdu na jih!“. Na jih jsme se nakonec vydali všichni a tento směr nás dovedl až

na zastávku autobusu v Loděnici. Tam velitel výpravy pronesl závěrečnou řeč a (to hlavně) rozdal odměny. Zalepeni sladkostmi jsme se nacpali do polárního busu směr Zličín. Dokázali jsme to!

Marcel R. Peary