Turnov

Tak tedy Turnov. Město dobré jako každé jiné, ne-li lepší. A přesně tam se konal již druhý výlet v roce 2005, ale všechno pěkně popořádku.

Inu, sraz byl, klubovna byla, nádraží bylo, i vlak byl, a nic nám nebránilo do vlaku vsednout a nechat se rychlíkem unášet směrem severním na Turnov. Ano, Turnov. Město v lehce vlnité krajině, již poněkud setmělé. Cestou do školy potkáváme židovský hřbitov, přemostěný jakousi dálnicí, ale to je již škola nablízku. Ale co to? Již tam jeden oddíl stojí! A také chtějí dovnitř! Nevadí, nás mnoho není, a tak se vejdeme i do šatničky, kterou si záhy zútulníme růžovými matracemi. Autem přijíždí posily. Pozdravit se, navečeřet se a spát.

Ráno pozřeme chutnou krmi a můžeme vyrazit. Přes noc nám trošku nasněžilo, až bych řekl, že tolik sněhu jsem již rok neviděl. Leč sníh nesníh, vzhůru do přírody! Jdeme okolo potoka, jen bohužel ze špatné strany – cesta je naproti.

Nevadí, most je nablízku. Přes něj se dostáváme k …no, teď nevím. Nějaký mlýn, jak se

jen jmenuje…Bouškův? Nevím…zeptejte se Ikara, ten je na něj odborník. Ale dále. Přicházíme k pramenu Bezednice, součásti ondříkovického ponorného systému. Úchvatný, až člověk nevěří. Mezitím se krásně vyčasilo, sluníčko svítí, sníh se třpytí, stromy šumí, paráda. O kus dál je Bartošova pec, voda se tam řine z pod skály. Irda se vydává do hloubi na geologický průzkum. Nic nenachází, jen tu vodu. Dál, dál, dál, organizátor žene, cíl je daleko. Hrad, kolem kterého procházíme, je bohužel zavřen, naštěstí máme po cestě i jiné zajímavosti, třeba teď: jakýsi památník, nápis na něm byl Ážou rozluštěn jako jaxqd… (či tak nějak).

Blížíme s k Malé Skále, dnešnímu cíli. Ale ještě před ní točíme ve skalních ateliérech krátkou pohádku o věčném boji dobra a zla. Poté se na vyhlídce pokocháme rozhledem a záhy sestoupíme dolů do Malé Skály. V čekárně místního nádraží do sebe nacpeme obídek (však už bylo načase) a následně si zajdeme na čaj do místní restaurace. Pucek odjíždí do Prahy, tak se s ní rozloučíme a odcházíme na

vlak, kterým odjíždíme zpět do Turnova.

A pak přichází nejočekávanější bod programu: večeře! Dnes se podává gulášek. Hm, to si dám líbit. Po chutném jídle následuje logicky odpočinek, ale my zahálet nebudeme a protáhneme si alespoň kůru mozkovou u deskových her. Potom vyčistit zuby a do spacáků.

Po ránu snídani (asi rohlíčky) a po snídani ven. Ano, vyjíždíme zpět do Malé Skály a vydáváme se na druhou stranu, k Suchým skalám. Počasí zase krásné, kopec vysoký, sníh hluboký. Cestou sice Irda s Ážou vyrazí špatným směrem, ale technika vše zachránila a tak všichni dorážíme k Suchým skalám. Tedy, jsou spíše zasněžené, ale dobrá. Přes kluzké schůdky vylézáme na malou plošinku, výhled bohužel mizivý, tak zas zpět. Po zpola zasněžených stopách sestupujeme dolů na silnici, po ní do Malé Skály, tam skočíme na čaj a pak zpět do školy. Zde balit! Nikomu nic neschází, v mžiku je sbaleno, tak ještě schroustnem něco jídlu a už odjíždíme zasněženou krajinou domů.

To to ale uteklo, co?

Vigo