Tábor - Lesná

Když nastal den rozdaných vysvědčení, nastal i den odjezdu na tábor. Letos po dlouhé době nezvykle vlakem. Sešli jsme se na hlavním nádraží zamávali maminkám a tatínkům a odjeli na měsíc vstříc novému dobrodružství. Dozvěděli jsme se, že jsme ztroskotali na pustém ostrově a jali se stavět tábor. Kapitán nás rozdělil do tří úderných skupin. Ty se jmenovaly: Rumové bratrstvo, Pirátský Růženky a Pirat´s boys. Pak nás pasoval na námořníky.

První dny naše skupiny tahaly zásoby z lodí a seznamovaly se s tamější krajinou. Na jedné takové cestě jsme našli lodní deník jakéhosi kapitána, který tu byl se svou posádkou před námi. Deník byl napsán nám nesrozumitelně, tak se ho ujal Vigo překládat a každý večer nám předčítal radosti i starosti našich předchůdců, které pravděpodobně čekaly i nás. Jeden večer jsme shlédli jakési divadlo a zjistili, že na ostrově vládl bůh Orb. V poklidu žil na ostrově se svými lidmi, ale jednoho dne se na poradě neshodl s bratrem Zolgottem, který byl hamižný.

Ten se rozhodl proti Orbovi bojovat. Nebylo to jen divadlo. Zol se snažil nás získat na svou stranu, ale dřina, o které mluvil, nás odradila, a tak jsme s ním začali bojovat. Orb nám pomáhal,domníval se, že bychom mohli jít k Zolovi do chrámu a přímo tam ho zničit. Mýlil se. Získali jsme sice vše potřebné a dostali se tam, ale Zol se nám však jen vysmál a uvěznil nás.To netrvalo dlouho, jelikož tam byl jakýsi neutrální člověk, tedy ani spřízněnec Orba ani Zola.Ten, který vysvobodil naši skupinu, se jmenoval Mokrovbotech. Po cestě byla tma, a tak jsme se snažili rozdělat oheň. To se nám nepodařilo, ale i tak jsme došli po tmě do tábora. Zjistili jsme, že k zneškodnění Zola musíme provést obřad. Spojili jsme tedy své síly a to tak, že jsme namočili ruku do kotle a obtiskli na plátno.A takřka na vlastní oči jsme viděli, jak Zolgott zahynul.

Tak uplynula první polovina tábora a přišel návštěvní den. Den plný jídla, čistého oblečení a rodičů. Tento den uplynul rychle a už tu byly další potíže. Přestala téct

voda. Vydali jsme se k prameni. Na prameni byl obrovský kámen. Orb nám poradil, abychom ho vzali do tábora a střežili ho. Nedávali jsme na něj velký pozor, a než jsme se nadáli, šutr byl pryč. Jak se později zjistilo, byla to osudová chyba. Začali jsme ho hledat, ale už bylo pozdě. Našli jsme jenom rozlámané kusy. Pak se stalo něco nevídaného. V kameni bylo Zolgottovo srdce a on se znovu zhmotnil. A nám nezbylo nic jiného, než se začít poohlížet po dalším možném zlikvidování. Orb viděl jediné východisko v tom, abychom se vrátili v čase a našli tam jeho za mlada. Síly Orbu a Zolu se na ostrově museli vyrovnat. Jeden bez druhého nemůže existovat, stejně tak nemůže ani jeden druhého převyšovat. A tak se stalo. Vrátili jsme se v čase a našli Orba, cestou jsme si všimli rybáře, bylo neuvěřitelné zjistit, kde všude se daly lovit ryby za vlády Orba.Orb nám řekl, že pro vyrovnání vah je potřeba voda z dobrého a zlého pramenu. Protože po návštěvním dnu jsme byli jen dvě úderné skupiny, a to Princezničky a sedmikráska

a Mořské krávy, vydali jsme se každá k jednomu.U pramene jsme nabrali vodu do nádob (tedy nafukovacích balónků) a snažili se ji přenést k váhám. Cestou na nás útočili Zolovi lidé, ale nějakou se přinést přeci jen povedlo. Dali jsme ji do vah a ty vyrovnaly se a daly nám svitky papíru, které jsme měli večer za tábořištěm přečíst. Když jsme se vrátili do tábora už tam stála loď, tedy opravdový důkaz, že se vyrovnání vah podařilo.Večer jsme přečetli říkanky a síly se definitivně vyrovnaly a ostrov skončil v hlubinách. Na lodi proběhlo pasování dvou námořníků na poručíky. Celotáborová hra skončila. Pak se ještě boural náš skutečný tábor a potom jsme skutečně odjeli i my za maminkami a tatínky zpět do Prahy.

Jana zvaná Prckoška