Po stopách Čisona

Crrrrrrrrrrrrrrr. Tak takhle nějak začalo osudné sobotní ráno. Nejprve jsem si myslela, že jsem jen zapomněla přeřídit budík, a jen tak, ne zrovna ladně, jsem ho zamáčkla. Když tu hlavou mi projelo to osudné slovo – Čison. Nevěděla jsem, co znamená, ale chtěla jsem to zjistit. Vyrazila jsem na nádraží a tam…tam mě čekalo překvapení. Asi tu noc byla nějaká zvláštní konstalace hvězd, jinak si to nedovedu vysvětlit. Na stejném místě, ve stejnou dobu a ve stejném dnu jsem potkala 20 lidí řešících stejný problém. Říkali si Kočovníci. Přidala jsem se k nim a společně jsme vyrazili přijít Čisonovi na kloub.

Cestou jsme měli velké štěstí. Potkali jsme totiž kronikářku, která objasnila nám neznámé věci. Dozvěděli jsme se, že Čison je duch, který nemůže ani do nebe ani do pekla. A pokud mu pomůžeme získat vzácné dary, které osvobodí jeho duši, nalezneme poklad. Co se dalo dělat. Touha po pokladu byla velká.

Kronikářka nás opustila, ale naše cesta pokračovala. Ocitli jsem se na

trhu, kde se z některých stali boháči, ale jiní přišli o vše. Ani nevím jak, ale při našem obchodování jsme potkali věštkyni a kořenářku. Poradila nám, že jedna z věcí je vzácné koření. Dali jsme hlavy dohromady, spojili veškeré síly a získali první vzácný dar.

Další cesta byla velice náročná. Docházely nám síly, žaludky prázdné a vidina pokladu se ztrácela v nedohlednu. Překonali jsme se. Z posledních sil jsme našli naušnici. Už zbývala jen látka a váza. Původně jsme si mysleli, že získat vázu nebude nijak těžké. Opak byl ale pravdou. Nejenže váza nebyla vcelku, nýbrž ve střepech, ale po jejím složení neobsahovala žádné vzácné kameny. Co s tím? Vzácné kameny se přece jen tak neválejí na zemi. Někdo je určitě hlídá. A taky že jo. Nezalekli jsme se. Co nejtišeji jsme se přiblížili a ukořistili kameny. Už jsme měli skoro vyhráno. Většina darů byla na světě. Ještě ta látka. Neváhali jsme, přidali do kroku, hnala nás touha po pokladu. Když tu! Byli jsme na samém konci tažení a látka nikde. Ovládlo nás smutno,

tak blízko a přece daleko. Když už jsme se smířili s neúspěchem, přišel krejčí. Nabízel různé látky, ale jedna byla ze všech látek nejvzácnější. Abychom ji získali, museli jsme nabídnout celé jmění. Sice jsme zchudli, ale látka byla naše.

Připravili jsme všechny vzácné dary a začali vyvolávat Čisona. Dlouho se nic nedělo, až najednou… Zjevil se před námi samotný Čison. Předali jsme dary a byli obdařeni pokladem.

V ten den jsme se už rozhodli vrátit domů. Nadšeni z pokladu jsme s úsměvem na tváři skočili do náručí našich maminek.

Puc