O Kounově

Byl jsem přehlasován k tomu, abych přispěl svou trochou výletu do Týpka. Bránil jsem se, ale odpor byl marný. Tak tady to máte. Budu se snažit vám jí naservírovat po Lopatě, nenásilnou formou z mého pohledu vypravěče.

Začalo to tenkrát v pátek, když jsme se konečně všichni sešli ve vlaku v Praze – Dejvicích, abychom zažili tohle žůžo dobrodrůžo. Vystoupili jsme v Kounově, plní přestupování, a vyrazili s davem do víru vesnice v domnění, že nás dovede ke škole. Dav se pomalu ztrácí a obec vydává puchy různých druhů a zdrojů. A hle, na levoboku stojí obrovská budova – škola. Přichází postava hodné učitelky a ubytovává nás. Bydlíme v místnosti s kobercem, konferenčními stolky, postelí a spoustou židlí. Toho využíváme a děláme si místo pro arénu na fotbal. Není to obyčejný fotbal, všichni sedí v několikaúhelníku na židlích (prostor mezi jejich nohami je branka), mezi židlemi jsou stoly jako mantinely, smí se používat pouze jedna noha a samozřejmě se s ní kope do míče do jiných branek.

Skvělá zábava. Ještě jsem se nezmínil o naší posádce. Jeli jsme ve složení: 1 Helmut, 1 Pečeně, 1 Autobus, 1 Hakis, 1 Vigo, 1 Marcel a jeden já. Potom, co si okopáváme všechny nohy a já s Vigem si odíráme ruce od zuřivého držení stolů, jdeme konečně spát. Ikarus, který hledá skvělé místo na spaní po čtyřech, se náhle zakliňuje mezi nohami židlí naskládaných na sebe, a jelikož se nemůže vyprostit, rozbaluje si a usíná, přičemž stále opakuje, jaké má výborné místo. To Helmut se ukládá ke spánku na obřím letišti a Hakis na posteli. Ostatní spí normálně.

Ráno se probouzím se snídaní na stole. Ááá, rohlíčky, procvičujeme si žaludek, jakožto i bránice, při kreslení vtipných situací. K popukání. Vyrážíme ven, ale předtím si musíme zahrát fotbal, tentokráte na hřišti. Míříme na Kounovské řady, což mají být řady kamenů v lese. To by ani nebylo nic zajímavého, kdyby nebyly z kamenů, které se vyskytují nejblíže 30km odtud. Už si na nich vylámalo několik historiků, archeologů, astronomů všechny zuby. Mluví se o

historickém kalendáři, vyznačení drah pro závody koňmo, astronomickém zařízení, vyznačení pozemků (archeologové našli stopy orby mezi řadami) a dalších. Můžeme se o tom hádat, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat. Cestou nachází Ikarus výhybku, a znáte Ikaruse – trvalo dlouho, než jsme ho odtrhli. Klidné putování nám znepříjemňují živelné pohromy jako povodeň či zmizík. Napojujeme se na naučnou stezku a po ní se rychle dostáváme k řadám. Ještě najít největší kámen, co tu mají – Gibbon I. Ukazatel nejdřív zaměřuje Marcela, ale pak OGIho nacházíme zaraženého v zemi. Seznamujeme ho s naším makakem, necháváme ho radši na pokoji a dál ho neprovokujeme. Nastává čas vhodný oběda.

A jdeme dál. Nalézáme obrovskou, zamrzlou louži, nejdříve se rozklouzáváme, teprve pak můžeme tancovat ve dvojicích. Pokračujeme na Hakisův vysněný kopec, odkud je vidět přímo na školu, rozhlížíme se po okolí, nastavujeme směr a jdeme přímo zahrát si fotbal. Nastává tma a my se uchylujeme dovnitř. Unavení padáme do svých spacáků,

někteří usínají. Vigo vysvětluje ekologickou hru, než ji však dovysvětlí, všichni odejdou nebo usnou. Uvaříme si vepřovková kolena s kečupem, přitom začne masové luštění křížovek a osmisměrek. Rozložíme arénu a půjdeme zase hrát fotbal, vymyslíme variace této hry. Doslova vykopaní padneme spát, jen Ikarus se zaklíní.

Ráno vstaneme a opaříme se čajem, nasnídáme se. Houstičky. Bude panovat křížovkářská mánie, načež si postavíme arénu a nastane fotbal. Po dlouhé době vše uklidíme do konferenční podoby. Toho využijeme a svoláme krátkou podnikovou poradu se skrytou kamerou. Doprovodíme Péču na vlak, projdeme psí uličkou (viděli jste někdy křížence vlčáka s jezevčíkem?), dozvíme se, že za čtvrt hodiny přijde paní učitelka. Za deset minut všechno sklidíme a uklidíme. Zbude nám spoustu času třeba na ...fotbal. Ještě zajít na čajíček, počkat na vlak a po několika přestupech nás přivítá nádraží v Dejvicích.Dobrá zpráva pro všechny: máme kravín. Každý si může spočítat, kolikrát jsme za výlet hráli například fotbal.

Šestkrát. Téma výletu je celkem jasné.

Podle skutečné události. Všechny nepochopitelné výrazy jsou pouze obrazným vyjádřením.

Bužu – Játonepsal III.