Vánoční Besídka

Staré dobré časy, kdy jsme se scházeli u školy, se vrátily! Ovšem mladé dobré časy, kdy jsme se scházeli u klubovny, nikam neodešly, z toho vyplývá, že jsme se sešli u Svobody, u Wericha, u klubovny a ještě na nádraží. Z každého jmenovaného sraziště dorazily početné skupiny, které se cestou na vlak do Postupic u Benešova slily v jednu velmi početnou skupinu, která se nezalekla ani přestupu v Benešově ani třísek v podlaze Postupické školy. K večeru patří večeře a také večerní program, který ovšem narušil nečekaný host, Děda Mráz. Toho totiž nejspíš někdo velmi zlý vyměnil za Ježíška – a tedy se náš Ježíšek potuluje po Rusku a nezbývá než pomoci vrátit každého, kam patří. Stvořili jsme kouzlo a odeslali ho zpět do Ruska a čekáme, až nám Děda pošle zpátky do Čech Ježíška. A nejlépe se čeká v horizontální poloze ve spacáku. Takže dobrou noc a ráno tu snad bude náš Ježuch.

Ráno jsme posnídali, obalili se několika vrstvami oblečení a vyrazili do sněhu, který nám tu po sobě Děda

Mráz nechal, asi jako pozvánku na Sibiř. Vyrazili jsme pěkně po značce, to aby byla větší šance, že se neztratíme. A neztratili. Zatím. Ale kde se vzal, tu se vzal, zjevil se před námi Weinachtsmann. Jako by se ze země vynořil. A jak zmatený byl. Inu, vysvětlili jsme mu, že místo potulování se po českých luzích a hájích by měl raději nadělovat dárky v Německu jako každý rok. Společnými silami jsme se dobrali k jedinému možnému závěru. Poté, co se Děda Mráz vrátil do Ruska, objevil v Rusku Weinachtsmanna a v domnění, že je to Ježíšek nám ho poslal do Čech. To jsou mi zmatky. Bohužel Weinachtsmann cestou ztratil vítr. Vždyť přeci létá na osedlané vichřici. Nezbývalo nám než zkrotit vichřici a odeslat Weinachtsmanna zpět do Němec. Takže Vánoce budou i tam v pořádku. A my opět doufáme, že z Německa přijede Ježíšek. Počasí se pokazilo, sněhový zpravodaj Ajdam ohlásil 3 centimetry sněhu v prestižích a žaludky začaly hlásit nedostatek traviva. Což tedy ukrýt se před sněhem v autobusové zastávce a pojíst? Tak třeba

olejovky, když už je má náhodou Helmut s sebou. Posilněni rybičkami vyrážíme dál, po žluté na stromech a po bílé na zemi. Za zatáčkou na nás čekalo další překvapení. Italská vánoční rozdavačka dárků, čarodějnice Befana. A že prý je jí u nás na severu zima a co s tím uděláme. My nic, ale otec Abrahám a jeho sedm synů pomohli a zahřátou Befanu jsme kouzlem přenesli do její domoviny. Kolik těch postaviček ještě potkáme, než přijede Ježíšek? Ale to už stojíme před školou a čekáme, až nám otevřu. Dobrá tedy, vyndavám klíče a otvírám. Děti, dejte si všechny mokré věci ……………. na strop!? Paní ředitelka říkala, že topení je ve stropu. No, hlavně že je teplo a čaj. A po čaji hra. Ale kdo se nám to v červené čepici valí do třídy. Snad to není sám Santa. Ale je, pravý Claus. A že si s námi musí nutně zahrát nějakou správně americkou hru. Marshmallowsy do pusy a čankí banis. Ještě pochytat jeho rozuteklé soby a pryč s ním do Ameriky, my chceme Ježíška! V mezičase přijely řízky a teď už se hřejí v troubě a my si půjdeme

zazpívat ke stromečku koledy a vyprskat prskavky. Ale kdo se to sem ze tmy blíží? Černá postava, Černý Petr. Spolupracovník holandského rozdavače dárků, že prý už měli Vánoce a že radosti už bylo na světě dost, tak chtěli Vánoce ostatním překazit a proházeli všechny ostatní dobrotivé postavičky, každého do jiné země. Domluvil a zmizel. Proč ještě nepřišel Ježíšek, nám ale neřekl. Vtrhli jsme zpět do školy a do kuchyňky, kde na nás čekala ta pravá vánoční večeře. Salát, řízky, ovoce a cukroví. A že vyšlo na každého, to vám kdokoli potvrdí. Po večeři se ukázalo, že Ježíšek nikam nezmizel a už pro nás přichystal i hromadu dárků. Ani na Buža nezapomněl, i když to tak zpočátku vypadalo. Zmoženi vánoční atmosférou jsme hupli do spacáků a vyčkali v nich do rána.

Neděli jsme strávili balením a skotačením ve sněhu, došlo i na oblíbené chodbičky a pak už jen popadnout krabici s cukrovím, aby bylo ve vlaku co uždibovat, a hurá na nádraží. Opět nás navštívil otec Abrahám a jeho sedm synů a ukrátili nám dlouhou chvíli

při čekání na vlak. A dál už to jistě znáte sami, protože všechny vlaky jedou kam? Do Prahy.

morče