Rožďalovice podruhé

„Kamera.“ – ,,Jede.“ – „Klapka.“ – „Scéna 6 – Rožďalovice – podruhé.“ „Start.“

Tak dosti bylo vtipů a teď vám povím, jak to bylo doopravdy. Stalo se to v pátek v podvečer. Bylo tak nějak normálně a skupina, která si říká Kočovníci, touhle dobou měla vyrážet na výlet. Stalo se tak jen z části. Na výlet jsme se chystali, ale sešlo se nás jen pár, přesněji řečeno tři. Nabrali jsme náklad, který se skládal z nefungujícího vařiče a hrnce plného věcí a dopravili se na nádraží, kde jsme přibrali další tři účastníky. Teď už zbývalo jen koupit jízdenku, nasednout do vlaku a nechat se odvézt do Rožďalovic. Po chvíli hledání jsme objevili dokonce i školu, a tak jsme se ubytovali ve školní jídelně. Poté jsme se najedli a zasmáli samolepce na Hobových bagetách, na kterých bylo napsáno:„Jsem zdravé české kuře pod stálou veterinární kontrolou.“ A už byl čas na program. Zjistili jsme, že jsme uchazeči o místo v chemické laboratoři. Zahráli jsme si pár her a potom už jen „vyčůrat do

pyžama a spát“.

Ráno jsme se nasnídali a vyrazili ven. Po cestě jsme vyfotili ukazatel na Dymokury. A tak jsme šli a šli, poskládali periodickou tabulku prvků a postavili punkového sněhuláka. Po příchodu domů Ikarus dostal průjem (asi si myslel, že je to známka punku), vařič „nečekaně“ zajiskřil a vyhodil pojistky. Večeře už naštěstí byla hotová. Tak jsme pojedli a přesunuli se do tělocvičny, abychom si zahráli nějaké ty hry. A tak se taky stalo. Já jsem nevědomě vyseděl asi deset balónků (zjistili jsme až z fotodokumentace) a jelikož jsme byli všichni moc unavení, tak jsme zalehli a usnuli.

Probudili jsme se a ono svítilo sluníčko! Tak jsme toho využili a vyrazili jsme do cukrárny, kterou Pucek řadí jako druhý nejlepší vynález hned po lžíci a před kolem. A teď už jsme si jenom zabalili, nabrali sodovku z ekovody a došli na nádraží. (Už tu bohužel není automat na vosy.) Počkali jsme na vlak a hurá domů.

Helut