Lázně Bělohrad,

jako místo konání devátého ročníku TBZ

Bylo třicátého prvního, byl pátek. Kdybychom to přehodili, bylo by třináctého. Pátek třináctého. Protože to ale bylo naopak, tak byl den šťastný, tedy ideální podmínky pro výlet. U klubovny nikdo dlouho nebyl a já jsem se začal obávat nejhoršího: hrnce, poštovního pytle plného plat a dalších tíží, kotlíku, lékárny. Sám bych to nést nechtěl. Konečně někdo přišel. Výborně. Skočme na nádraží.

Třináct. Tolik se nás tam sešlo. Že by měl celý výlet být opravdu ve znamení neštěstí? Od smolné výpravy nás zachránil Bužumbura, který to stihl jen taktak, brzy se ale ukázalo, že tolik spěchat nemusel a mohl se doma ještě v klidu vykoupat. Vlak obdržel za vzornou službu patnáct minut zpoždění. Pak se rozrachotil a donesl nás až do Chlumce. Žádní sedláci se z nás nestali, dopadli jsme dobře, motorákové spojení na nás počkalo a za klidné jízdy na stojáka nás dopravilo do naší výstupní a cílové stanice – do Lázní Bělohrad. Bylo už smrknuto a cesta do

školy vedla podél hřbitova, z kterého na nás chválabohu nikdo nepomrkával a ani svíčky tam neplanuly. Jen u školy nás očekával školník na kole, který mě a Ikaruse zasvětil do tajemných zákoutí školy a především do výtahového a automatového spiklenectví.

Vybudovali jsme tábor ve školní jídelně, děti na chvíli zmizely na výpravu s Ikarusem. Pak jenom jídlo kolující kolem stolu. Řízečky, rohlíky s Eidamovým umolousaně mokrým salámem v šoku a především pak Ferdyš – tavený sýr s výjevem ze života hmyzu. A spát. Hobo otevřel okno, ale i tak všichni usínající nezapomněli, že leží ve školní jídelně.

Chlebíček a rohlíky z pekárny odnaproti, pomazánková másla a ještě ke všemu projížďka do skoro podkrovní kuchyňky výtahem. Sobotní aprílová idyla. Aprílových možností nakonec nikdo nevyužil, škoda, taková příležitost.

Po posilnění vyrážíme pryč. S Marcelem se ještě zastavujeme v hračkách-oděvech, kde vybíráme nejméně šišatý míč na soocer v ceně rovných sedmdesáti devíti korun. Ručně šitý. Procházíme

polozatopeným lázeňským lesíčkem, ochutnáváme železitou či železičitou vodu z chřtánu lva a po překročení rozvodněného potůčku stoupáme ke kostelu. Krásná vyhlídka, čekáme na Hoba a jeho zlatokopeckou bandu a krátíme si chvíli testováním nevalných výrobků sportovního průmyslu. Pažit je prosycen hnojivy, což se projevuje zvýšenou opatrností hráčů. Konečně dorazili pokladohledači, s těmi se vydáváme na hřbitov najít hrob jakéhosi Moora, který jim po dlouhých propočtech napoví.

Vnikáme do lesa s cestami pokrytými sněhem. Letos se tedy koná unikátní aprílová TéBéZetka na sněhu. Hm, silný ročník devět. Nad sněhem stojí pára, Hobo si poraňuje prst o břitvu, když hledá v brodvaku jablko, a vrací se ke stanovišti zdravovědy. Vše vypuká. Nebe se zatahuje a přechází aprílová asi pětiminutová bouřka sestávající z jednoho blesku a jednoho hromu. Doběhnuto.

K obědu máme špekáčky. Patrně domácí, protože nemají ty kovové sponky. Někdo si stěžuje, ale já si pochutnávám a vzpomínám na pojízdnou masnu, v které jsme je

ráno zakoupili. Oheň je pohlcen louží a celá naše skupina se opět zmenšuje o zlatokopy. Posedlí hledači. Vydáváme se potkat modrou. Cesta je mokrou procházkou, na polích leží sníh, padá do bot a nepříjemně chladí. Navštěvujeme Tetín, Eidam je okraden loupeživou Anežkou o botu. Místní ženy se ptají, zda máme holínky. Bohužel jsme je už vyprodali. Nahoře na kopečku šelestí výhružně ptáci a my zjišťujeme, že jsme trochu jinde, než jsme si mysleli. Sestupujeme do tajemného hvozdu s čarodějnou atmosférou zimní královny. Ta je opravdu zlá a spouští Eidamovi krev z nosu. Krev na sněhu vypadá opravdu děsivě, nakonec ale prokletí mizí a my se raději vydáváme zpět.

Do školy přicházíme akorát – rozpršuje se a posléze déšť přímo tříská. Rizoto se vaří. Závody v přípravě rýže jsem vlivem své nepozornosti prohrál. Dvěma nevděčníkům rizotko nechutná, ale Hobo vám rád potvrdí, že bylo dobré, Lumpi taky. A jsou tu výsledky: Helut, Eidam, Jake – starší; Chrob, Míša – mladší. Instruktoři dostávají jednotnou cenu. A spát.

Ještě ale kvartetovou partii.

Byla neděle a co více dodat. Snad postačí několik slov chronologicky řazených: vstát, balit, snídat, dobalit, vyrazit, cukrárna, fotbal, hrachová polévka, uklidit, fotbal, rimgo, kostky, čekat, zpoždění, vlak jako loď, voda podél trati, Chlumec, rychlík, kvarteto a domů.

Tak čao!

Gimli