Tábor – Lesná 2006

Tak už to tu je zase. Tábor. Sešli jsme se na Hlavním nádraží. Nekočovníka by mohl zaskočit počet účastníků, který nebyl vysoký. Dětí se sešlo třináct, vedoucích bylo o mnoho víc. Poté jsme se zbavili doprovodu a už jsme mohli nerušeně vyrazit. Nástup proběhl bez větších komplikací, takže jsme vyrazili směr Pacov.

Po příjezdu nás přivítalo počasí, které již bylo na táboře tradiční. Pršelo. Zima. Naštěstí jsme se nemuseli trmácet daleko, protože jsme byli brzy odvezeni. Buďto gazem nebo felicií. Louka, na které jsme měli bydlet celý následující měsíc, vypadala jako ring pro bahenní zápasy, ale ani to nás neodradilo. Následujícího dne nás přivítal lord Timington a oznámil nám, že pro nás má práci týkající se jeho záhadného prastrýce Alfréda. To však bylo prozatím vše a my jsme se vrhli na stavbu tábora. Během ní se stalo cosi nepředpokládaného – přestalo pršet a vysvitlo slunce!

Po dokončení stavby nám lord Timington svěřil to tajemství, to, proč jsme vlastně tady. A

nebylo to nic menšího než Stroj času! Plány však byly důmyslně ukryty, a tak jejich získání nebylo nic jednoduchého. Ale jelikož jsme šikulky šikovné, tak jsme je získali a podle nich jsme nechali Stroj sestavit.

A to už začala éra cestování časem, tento epochální vynález nám dovolil prozkoumat všechny tajemné, dosud záhadné události, které se kdy v minulosti udály. Slavnostní spuštění Stroje proběhlo bez větších potíží. Další den jsme Stroj otestovali robotem typu H-O-B-O, zjistili jsme, že všechny systémy fungují bezchybně. Potom už jsme mohli vyrazit vstříc dobrodružstvím, které pro nás vynález přichystal.

Jako naší první výpravu nám lord Timington zadal vypravit se za Izákem Newtonem a získat jeho ztracený spis, který se týkal pohybů Měsíce. Přesun časem probíhal takto: naskládali jsme se do Stroje (vlézt jsme tam museli seshora), zatočili klikou proti směru hodinových ručiček a už jsme mohli jít ven (spodem) a nadýchat se atmosféry přelomu 17. a 18. století. Newton byl však zakuklený na akademické

půdě, kam nás laiky vrátný nechtěl pustit. Vetřít se k němu nebylo nic snadného, protože jsme museli předstírat, že jsme chytří, ale to se nám stejně nepovedlo, tak jsme se museli prodírat temnou slizkou chodbičkou. Nicméně jsme se s Izákem setkali a nakonec jsme získali i jeho spis, který jsme zachránili od jeho zlomyslných kolegů. Akce byla tudíž úspěšná a my jsme se mohli s velkou slávou vrátit zpět do budoucnosti, teda do současnosti…prostě zpátky.

A tak jsme se vypravili ještě na několik výprav, ale abych nezdržoval, tak je přeskočím, a dostanu se k té klíčové, vícedenní. Náš úkol byl tajemnější než obvykle – zjistit, jak to bylo se Svatým grálem, jestli skutečně existoval, nebo je to pouhá legenda. A tak jsme se přenesli do minulosti výše uvedeným způsobem. Venku jsme potkali tři rytíře, kteří nás odvedli na Kamelot. Cesta to byla strastiplná, dokonce nás přepadli lapkové, kteří nám zranili průvodce natolik, že byl k nepoužití a ještě k tomu unesli jednoho člena družiny. V důsledku čehož měli

někteří vážné potíže se dostavit na místo určení. Ale nakonec jsme se všichni na Kamelot dostali a tam jsme povečeřeli se samotným králem Artušem. Ten nám prozradil jak máme zjistit, kde se Grál skrývá. Po ještě delší a strastiplnější cestě jsme se dozvěděli, že Svatý grál najít nelze a že jeho hledání je stejné jako hledání smyslu života. Ale i tak byla myslím výprava úspěšná.

Zpátky v současnosti však začaly skutečné problémy. Jistá nezisková monopolní společnost jménem GLOBALTECH se dozvěděla o Stroji času a začala se o něj zajímat. Když seGlobalTechu nepodařilo získat plány po dobrém, tak se o to pokusil po zlém. Ale ani to se jim tak úplně nepodařilo. Pak ale přišla skutečná rána! Lordův sluha Watches zradil a prodal jim plány. Sice jsme ho chytili, ale stejně se mu pak podařilo utéct. Od ženy, která za námi přišla z budoucnosti jsme se dozvěděli, že za padesát let je na celém světě strašná paseka a že jedině my můžeme vše napravit. A tak jsme se jakmile jen to bylo možné vypravili do budoucnosti.

Tam jsme ale byli ihned odvlečeni do vězení. Spolu s námi tam byl odvlečen ještě jeden vězeň s jehož pomocí jsme z vězení unikli. No a abych to zbytečně neprotahoval, společnými silami jsme se dostali k osobě, která nám měla pomoct. A hádejte kdo se z něj vyklubal – Alfréd Timington. Toho však záhy unesl Watches, ze kterého se stal prezident GlobalTechu. Naštěstí jsme ho však zachránili z ostře hlídaného žaláře a odvezli do roku 2006. Tam nám řekl, že aby zachránil svět od nebezpečí spojených se Strojem času, tak zničí všechny plány. Jak řekl, tak udělal a svět byl na příštích padesát let zachráněn. Stroj nikdy neexistoval. Takže nic z toho o čem jsem psal se nikdy nestalo, takže to radši zapomeňte.

Ajdam