Kamenný Přívoz

Už se vám někdy stalo, že jste slíbili, že napíšete článek o výletu, a u počítače jste s hrůzou zjistili, že si z něj vůbec nic nepamatujete? Ještě že žijeme ve světě protkaném internetovou sítí a že se tedy můžu alespoň inspirovat fotkama z inkriminované výpravy. Nuže, výlet to byl do Kamenného Přívozu a těm, kteří se nezúčastnili, mohu nabídnout zaručenou informaci, že to byl jednodenní

výlet a konal se v sobotu. Tolik k ověřeným informacím, zbytek bude ovlivněn mou chatrnou pamětí, a proto obsah berte s rezervou.

Sraz probíhal od klubovny přes nádraží, nepřestal ani při cestě vlakem a závěreční srazníci se k nám připojili na výstupní stanici. Skupinkou jsme byli vskutku různorodou. Rodiče s dětmi, děti bez rodičů, rodiče s dítětem v kočárku, rodič bez dětí, ale zato s vnoučetem… Obzvláště kočárek si na nepříliš bezbariérové trase užil své.

Netrvalo dlouho a seznámili jsme se s dobovým průvodcem naší výpravy. A když říkám dobovým, tak se za tím skrývá, že zatímco jsme

jeli vlakem, za okny nastala doba keltská a z nás se stali nefalšovaní Kelti. Kelti putující na velký trh. Obchůdku chtiví Kelti. Průvodce nás také informoval o hrozících nebezpečích, před kterými je nutno prchnout do vzduchu, pláchnout z dohledu či alespoň dodržet družstevní počet nohou položených na zemi. A hlavně to nepoplést a neschovávat se, když ostatní lezou po stromech, že. A zejména je třeba mít na trhu co prodávat, takže naše putování se záhy mělo změnit v celodenní boj o cennosti k prodeji. Občas jsme cestou narazili na nějakého toho druida, koho jiného také čekat v keltských časech. Tomuhle se třeba utrhaly knoflíky. Přišít. Ale na správné místo. A přišel čas oběda.

V pěkném lesíku se nám to obědvá, příroda na dosah ruky, učiněná romantika. Ale co to? Kosa ze svého doprovodného vozidla s řidičem Tínkou začíná vybalovat celou piknikovou soupravu včetně vařiče a začínají s Radkou kuchtit slavnostní menu, čímž přispívají k obveselení právě chleba obědvajících Keltů. Mladší generace Keltů

doobědvala a objevila, k čemu všemu se dají v lese použít šišky, takže se raději zvedáme a pokračujeme v cestě.

Opět jsme museli neviděni uskakovat z cesty a vyskakovat nad zem a dokonce i na černočernou tajnou chodbu jsme cestou narazili. Ale to nás nezdrží. Ke krásám podzimní přírody se v nedalekém lesíku připojil bukvicový lán, který jsme v poměrně krátkém čase sklidili do kapes a do břicha. Plné bukvice se totiž často nevidí, tak je třeba toho využít. Jen nevím, co budou jíst divočáci, když jsme jim odnesli sváču.

Začalo se schylovat k pozdnímu odpoledni a keltské kapsy už byly téměř plné cenností, takže nás čekaly dva úkoly. Najít vlak a najít trh. Náhodou byla cesta společná, takže trh jsme skutečně našli, hádejte, kde byl. Na nádraží. Zobchodovali jsme a cennosti jsme vyměnili za spoustu dobrůtek. Ti Kelti se měli. A už pro nás přijel vlak, tak vzhůru do něj a zpátky do naší doby a do Prahy.

morče