Elinkou do Bechyně

aneb 1500 voltů jako rána z koltů

Poté, co jsem přiběhl domů, jsem školní tašku mrštil do jednoho kouta a z druhého vzal jinou tašku s kamarádem vařičem a usárnou a uháněl na nádraží. Na nádraží Vršovice, kam měl za několik málo okamžiků přijet rychlík z hlavního nádraží směřující do Českých Budějovic a v něm i banda Kočovníků. Vláček přijel velmi pln a z něj na mně naštěstí mával Helmut, a tak jsme se všichni šťastně sešli. O cestě celkem není co říci, protože ven vidět nebylo a uvnitř se toho nicmoc nestalo.

Šou začíná až v Táboře, kde přestupujeme ,,na kolej číslo....JEDNA – nástupištěpřednádražím“ do vláčku směr Bechyně. Tam jsme dojeli v pořádku, ale taktéž za tmy, takže z okolních pozoruhodností toho mnoho říci nemohu. Pozoruhodnosti přijdou až zítra, ale na zítřek se musíme pořádně vyspat. Jo, ještě je potřeba postavit elektrárnu, ale pak už si nic nevymejšlejte a dobrou noc.

Ráno bylo příjemné, a tak jsme po snídani vyrazili na výlet. Cílem byla zřícenina

hradu v Dobronicích. Z Bechyně jsme vyrazili zpod slavného mostu zvaného Duha nebo též Švehlův most, který je za prvé čerstvě po rekonstrukci, za druhé po něm jezdí i auta i vláčky současně a za třetí je fakt pěkný. Pokračovali jsme romantickým údolím Lužnice s umělými vodopády a zmrzlými rybáři až k ještě romantičtější keramičce s výhledem na rozvodnu vysokého napětí. Odtud jsme pokračovali zpátky k údolí Lužnice a podél více či méně rozbořených trempských chatiček až na pěkně vysluněnou louku před Dobronicemi, kde jsme se pěkně vyvalili a pozřeli banán. Když už jsme byli dostatečně vyvalení, tak jsme pokročili blíže ku hradu a pak až na něj. Zde jsme Helmut a já vyzvedli geopoklad a ostatní si prohlédli hrad. No, a pak to přišlo – oběd. Něco tak zvláštního jako byly tyto buřty z TESCA jsem ještě nejedl, kdo neochutnal, neuvěří. No, tak jsme to snědli a pomalu vyrazili zpátky, přes Maškovcovu Lhotu a okolo křížku přes pole do Bechyně. Večer jsme si zahráli několik zábavných her, přičemž ještě do toho všeho

přijel Čárlí. A opět jsme šli čerpat síly na další den.

Ráno jsme se probudili do sladkého dne a po sladké snídani se vydali směrem k další pozoruhodnosti, a sice k přírodní památce Židova strouha. Než jsme tam došli, stalo se mnoho věcí: byl k vidění nový pěkný most přes Lužnici, ale zase jiný než Duha, pak jsme šli přes území United states of Zářečí, kde stál dům, kde se nikdo nenarodil, nikdo významný tam nikdy nebyl, a proto se zde mají dobře. A nakonec jsme křižovali lajnu z takových tyčí, což jsme později odhalili jako tyče pro naváděcí světla pro přistávání na nedalekém bývalém letišti. Jo, a ještě mi cestou volala babička a opustila nás Áža, protože musela domů.

No, a pak to přišlo, protože jsme se vnořili do Židovy strouhy: tajemné vysoko se tyčící skály porostlé světle zeleným mechem, jeskynní tůňky, které se nám nepodařilo zaházet kamením (asi v ní sídlil kamenožrout) a občasné brodění potůčku. To vše jsme v půlce přerušili paštikovým obědem a pokračovali dále na rozcestí pod Hodonicemi a

pak ještě kousek dále. Nakonec, když se den opět chýlil ke konci, jsme to přes zmiňované Hodonice vzali zpátky okolo bývalého vojenského letiště s moc pěknou přistávací dráhou zpět do Bechyně. Cestou zpět jsme se s Pídlerem a Čaprdem oddělili a šli si prohlédnout bývalé bechyňské nádraží – moc pěkné, je z něj teď udělané nákladní nádraží a sklad místní pily. A byl tu opět večer a s ním pokračování sladkého dne v podobě těstovin s mákem. A už hajdy spát.

Ráno jsme se nasnídali a já jsem zmizel, takže o cestě domů toho moc nepovím. Ještě si dovolím objasnit část nadpisu a sice tak, že 1500 voltů znamená, že na toto napětí jezdí mašinky, které tahají vláčky do Bechyně, což není běžné, protože normálně se u nás mašinky napájí buď 3000 volty stejnosměrnými nebo 25 000 volty střídavými. K tomu patří ještě jedna spíše odborná záležitost a to, že tam, kde je stejnosměrné napájení lokomotiv z trolejí, právě jako tady, tak většinou bývá plus vodič v troleji a mínus je kolejnice, a na Bechyňce je to obráceně.

Bohužel nevím proč. No, kdybych si ještě na něco vzpomněl, tak vám to určitě řeknu, a kdybyste něco nepochopili, tak se zeptejte.

Tak to je asi vše a těším se na další, jistě neméně zábavný výlet.

Ikarus