Kersko

Bylo, nebylo, za časů císaře pána jsme se měli všichni dobře. Císař hospodařil moudře a šetrně, ne však lakomě. A tak se mu za čas podařilo nashromáždit poklad ohromné hodnoty. Ale protože tušil, že by mohly nastat zlé časy, tak tento poklad nechal uschovat na (běžnému lidu) neznámém místě. Pravda, čas od času se dalo občas slyšet, že místo by mohlo být někde v okolí Kerska, ale to byly zaručené zprávy z agentury JPP. Ale asi na tom něco pravdy bude, protože špatné časy opravdu přišly a veškeré obyvatelstvo nyní žije jen na několika místech na Zemi. Především pak na Jižním pólu a dále ve výchovných zařízeních, kde Zlobivost Opravdu Odnaučí, tzv. ZOO. Avšak právě v okolí Kerska se udržela malá kolonie, řekněme poslední výspa našeho tučňáčího obyvatelstva.

Avšak našemu klidu měl být konec. To když na nedalekém ospalém nádraží, no spíše zastávce, vystoupila celkem početná skupina cestovatelů. Byli celí vyjevení z našinců pobíhajících po přilehlém lesíku. Pravda, kdo by nebyl, vidět volně

pobíhající tučňáky v naší kotlině. Avšak, jak jsme později zjistili, byli mezi nimi i ti, co šli najisto. Ti věděli o císařském pokladu a jali se nás zajmout a dostat z nás místo, kde je poklad ukryt. Nejvíce nás zaujal ten, co si s sebou vezl proviant na takovém zvláštním povoze. Aspoň se kvůli tomu nemohl účastnit našeho pronásledování.

Tu se však zbylá skupinka cestovatelů rozhodla nás zachránit. Tato událost bude v kronikách zapsána jako bitva trhačů. Vysvobodili nás ze zajetí a jako důkaz vděčnosti jsme se s nimi chtěli podělit o část našeho pokladu. Jenže po cestě nás stále napadali rozprchnuvší se útočníci, a tak jsme se museli držet, doslovně, našich společníků, aby nás ochránili. Někteří si to sice pletli a drželi se nás, nedbaje poučení, že tučňák není tažné zvíře, ale co bychom pro zachránce neudělali.

Cestou k pokladu museli ještě všichni projít několika zkouškami, aby se

ukázalo, jestli se vůbec mají šanci k pokladu dostat. Uspěli nakonec všichni a už to vypadalo, že nám z pokladu nic

nezbude, ale tady zasáhla císařova moudrost. Aby si nikdo nemohl odnést celý poklad, nechal císař postavit něco kolem desítky strážců, kteří museli být přemoženi, aby vydali jim svěřenou část pokladu.

Ono místo se nacházelo na místě nedaleko již zmiňované vlakové zastávky a tak vlak přijel a expedice odjela. Nám už jen zbývá přemístit poklad a sebe na jiné tajné místo, protože lidé jsou chtiví a mohlo by je ledasco napadnout…

Tučňák „Michal“ Hobo