31. Oheň

aneb 30 let oddílu

Tak všechno začalo ve čtvrtek večer na bývalé střelnici u Osinalic, kam se v ten večer dopravili první dobrovolníci a postavili hlavní kuchyňský stan. V pátek ráno se začalo budovat. Nejdříve byl vykopán kruh pro oheň a po přivezení klád se mohla postavit hranice. Současně byla také postavena latrínka, vztyčeny znaky a postavena šílená konstrukce pro pingpongový stan s výstavkou fotek. K večeru byly z Liběchova od vlaku přivezeny děti a starší šli pěšky do Tupadel. V sobotu ráno po snídani byly nasbírány kameny pro tabu kruh okolo ohně a pak již nic nebránilo věnovat se zábavným hrám. Na place bylo možno si zamotat hlavu u Marcela na namotávané, kovbojsky si zanaříkat u Hžebíka, ve dvou se proběhnout u Čárlího, či si rozbít kokos při skoku z lahví u Šudyho a konečně ani oblíbený dekomlat nebyl opomenut. Když bylo dohráno, mohla se začít běžet Nibowaka, která letos ovšem vypadala trochu jinak než obyčejně. Na trase bylo 30 zastavení, stejně jako let oddílu a u

každého zastavení byl úkol související s daným rokem. Když se v pozdním odpoledni Nibowaka doběhla, bylo ještě chvíli vyčkáváno na večeři. Po večeři, když se začalo smrákat, byla slavnostně zapálena hranice za hudebního doprovodu Kočovnické hymny. Pak bylo vyhodnoceno celoroční bodování s výhercem Helmutem (předání se nezúčastnil, neboť byl v Norsku), za ním v žebříčku následoval Eda a díky bodům z Nibowaky se za Edu dostal Mareček. Potom se opět hrály zábavné hry prokládané písničkami. V průběhu večera jsme ještě dostali každý pěkný suvenýrek-dřevěná kolečka se znakem a datem ohně. A na závěr, po otevření tabu kruhu se nad nedalekými Osinalicemi rozzářil ohňostroj. V neděli ráno bylo nutno trochu posnídat, uklidit svinčík, sbalit si věci a bohužel i odjet domů. Tak pro tento rok to stačilo a příště to bude určitě ještě o něco větší švanda.

Ikarus