Tábor – Lesná 2007

Hurá! Sláva! Zase jedeme na Tábor!

Sešli jsme se na Hlavním nádraží. Tentokrát přišlo dětí dokonce víc než vedoucích. Poté jsme se přesunuli k vlaku na nástupiště. Naložili jsme si věci do vlaku, nastoupili, zamávali rodičům a mohli vyjet směr Pacov. Jediná komplikace nastala při vykládání zavazadel v Pacově. Omylem jsme zapomněli vyložit dva baťohy. Naštěstí se nám rychle vrátily protijedoucím vlakem, takže vše dobře dopadlo. Dokonce nás i sluníčko přivítalo teplým počasím.

Po našem celoročním putováním s Marcem Polem jsme se konečně dostali až do paláce Kublajchána. Marco a jeho družina přislíbili Kublajchánovi věrnou oddanost.

Kublajchán nás vysílal na nejrůznější cesty, při kterých jsme se dovídali spoustu zajímavých věcí a viděli spoustu zábavných situací. Ke konci pobytu v Číně jsme mu zachránili život, když ho napadli zabijáci. Naštěstí přežil a obdaroval nás velkými dary. Chtěli jsme už odcestovat, ale Kublaj nás nechtěl pustit. Jeden z jeho rádců mu totiž

řekl, že když si postaví velkou hliněnou armádu, tak ji kdykoli může oživit a vyslat na obranu své země. No a tak jsme mu ji museli postavit my. Byla nám sice rádcova rada divná, ale radši jsme nic neříkali. Když jsme byli hotoví, šli jsme za Kublajem, jestli by už nás nemohl tedy pustit domů, ale jeho rádce mu už vyprávěl o broskvi, ze které když se udělá lektvar, tak ten, kdo ho vypije, bude nesmrtelný. To nám už bylo podezřelé, ale přece jenom jsme tu broskev našli a udělali z ní nápoj nesmrtelnosti. Při cestě jsme se na broskev vyptali jednoho starého mnicha, který nás k ní zavedl a poradil nám, že jestli nápoj někdo vypije a před tím se rok nepostí, tak se z něj stane žába a odletí na měsíc. Toto jsme sdělili Kublajchánovi, aby ten lektvar dnes nepil. Tohle však Kublajův rádce nevěděl, zatoužil být nesmrtelný a vypil Kublajův lektvar sám. Jak mnich řekl, tak se i stalo a podvodník se změnil v žábu a uletěl pryč. Poté přijela delegace z Persie s poselstvím od prince Gházána, že chce ujednat mír mezi

oběmi říšemi sňatkem s jeho dcerou. Kublajchán se tedy rozhodl vyslat na cestu svou dceru Kúkačin. A my jsme ho přesvědčili, abychom mohli jeho dceru doprovodit do Persie.

A tak jsme vyjeli lodí na moře. Po cestě jsme zažili spoustu dobrodružství. Bohužel nás při plavbě napadli zlí piráti a zabavili nám naši loď. Ale všichni jsme přežili a tak jsme mohli jít najít prince Gházána.

Dozvěděli jsme se, že jeho zlý strýc Gajchátú ho uvěznil ve svém paláci a teď nám i unesl Kúkačin. A tak jsme se vydali zachránit Kúkačin a osvobodit Gházána.

Princ Gházán byl uvězněný ve vězení s důmyslně vyrobeným zámkem a velice dobře schovanými klíči. Po otevření jeho cely jsme se vydali do paláce jeho strýce zachránit Kúkačin a předat ji princi. Kúkačin byla přímo u strýce. Naštěstí Marcova družina Gajchátúna přemohla a vyhnala a tak zachránila princeznu Kúkačin. Princeznu pak předali Gházánovi, který byl velmi potěšen a obdaroval je spoustou krásných a chutných věcí. A tak se Marcova družina mohla vrátit domů a

vyprávět, co zažili.

Jake