Jestřebický potok

Podzimní zpráva aneb zpráva z podzimního výletu

Povím vám o tom, jak jsme o posledním zářijovém víkendu vyrazili na výlet do Posázaví, jak jsme se nezalekli nevlídného počasí, jak jsme hledali nové tábořiště i jakým způsobem jsme si krátili dlouhá čekání, proč byl Pídler zvolen šerifem, jak souvisí varobylové s Ivem Aštarem a jak to celé dopadlo.

Svatý Václav nám zařídil prodloužený víkend, což byla jasná výzva k odjezdu na výlet. Ti, kdož výzvu přijali, se přes menší komplikace ze strany Pražské hromadné dopravy shromáždili na Hlavním nádraží a vzápětí se naštosovali do přeplněného vlaku. Následoval přestup ve Světlé (do osobáku), přestup v Ledči (do prvního vagónu) a výstup do romanticky - hororové mlhy v zastávce Chřenovice-Podhradí. Název „Podhradí“ naznačuje přítomnost hradu, a tak jsme vyrazili směrem, ve kterém jsme hrad předpokládali. To, že jsme ho nenašli, nás příliš nezarmoutilo, našli jsme totiž alespoň pěkné místo na spaní. V předtuše příchodu deště jsme

postavili pářo, snědli večeři a hajdy do hajan.

Ranní déšť nás zastihl připravené v pařeništi. Vám by se v dešti chtělo vstávat a balit? Nenecháme přece suché věci dešti napospas. Tak jsme se nasnídali, zavrtali hlouběji do spacáků a zahráli si (několikrát) na mafiány z městečka Palerma. Mezitím se nám vyčasilo, tak jsme ještě zabalili a poobědvali, vyzvedli si Buža na zřícenině Chřenovického hradu, slezli k Sázavě a od ní vyrazili údolím Jestřebnického potoka, kde jsme chtěli vyhlédnout nějaké vhodné tábořiště. Pokud bychom v budoucnu nechtěli mít tábor na téma „Benátky“ (který by šel realizovat na rybníce), případně „Transport Tycoon“ (na který jsme našli vhodný les), sedla nám v tomto údolí právě jedna loučka. Nemaje foťák na zdokumentování území, vyrazili jsme proti proudu potoka dál. Spíš výš. A tu se začalo schylovat k dešti. Jen co jsme začali z cesty odbočovat do lesa hledat úkryt, k dešti se schýlilo úplně. Péča vybalila pařeniště (Albertův o ždibec menší bráška) a za chvilku stál v lese krásný

přístřešek s výhledem do nikam. Ale sucho v něm bylo. Deštík nebyl dlouhý, proto jsme brzy stáli opět na cestě připraveni ujít na mapě ještě pár centimetrů. S přibývajícími hodinami a kilometry začala být zima nepříjemně vlezlá, a tak bylo rozhodnuto, že se jí pokusíme zastrašit čajem v místním hostinci. Helmut se rozhodl nejít s davem a pokusil se zimu zastrašit větším než malým množstvím cukříků. Pán před hospodou se pokoušel zimu zastrašit prodejem zmrzliny. Taky možnost. My jsme ho raději obešli a zamířili jsme do nejbližšího lesa opět stavět pářo a vařit večeři.V noci byla děsivá zima.

Ráno nepršelo, tak jsme bez větších průtahů zabalili a vyrazili zkoumat další údolí. Tentokrát Olešenského potoka. Když jsme sešli k potoku, bylo jasné, že sem už lidská noha vkročila. A zanechala zde skautskou lilii. A vůbec celou skautskou táborovou základnu. Škoda. Tak jsme jim alespoň otestovali ohniště, vaří-li dobré obědy. A skutečně, měli ho důkladně udělané, oběd se povedl. A my jsme pokračovali údolím dál,

nicméně toto údolí již nic nového nepřineslo. Od místních obyvatel jsme se dozvěděli, že v Hradci, kousek od Ledče nad Sázavou, se snad koná jakýsi sraz skautů. Když jsme do Hradce dorazili, směrovka „Potlach“ nás nenechala na pochybách, že o skauty zde nepůjde. Kdo by nechtěl vidět opravdické trampy na opravdickém potlachu? Ten by měl na výletě s námi smůlu. Nabrali jsme správný směr a za chvíli jsme stáli před programem víkendu a zjistili jsme, že porada šerifů právě skončila a začal volný program. Za našeho šerifa jsme jednohlasně zvolili Pídlera, který byl nejvhodněji oblečen a který se radit nepotřebuje a vrhli jsme se do útrob osady. Krátká exkurze stačila a už jsme šupajdili do trampy netknuté části lesa hledat místo na spaní. Pídler cestou vnášel neklid do řad potlašníků průpovídkou: „Oheň nebude.“ My sami jsme si našli klidný kout lesa, ve kterém jsme uvařili večeři, a potom Marcel rozezněl dřevo. Chci říct kytaru. No prostě. A pak jsme šli spát.

Ráno jsme se stihni nasnídat, zahrát ještě jedno

městečko Palermo, zabalit a vyrazit do Ledče. Cukrárna v Ledči byla zavřená, tak jsme aspoň poobědvali na náměstí a zašli na místní vyhlídku. Před cestou vlakem zpět do Prahy se podařilo trošku rozšířit naše soukromá vojska (do celoročního boje) a zároveň se trochu pocvičit v přesmyčkách. Teď se budou i nově nabytí pěšáci spolu s námi těšit na další výlet.

Morče

Zajímá vás jak souvisí ti varobylové s Ivem Aštarem Bendou? To by ale tenhle článek musel být dvakrát delší. Takže se zeptejte někoho z účastníků zájezdu, tohle si jistě všichni pamatují.