Rybičky rybičky….

I rybář se objevil.

Tak to bylo no. Co? No výlet přecí. Byla sobota. Tak akorát sychravá a mokrá na to, abysme se mohli dostavit na rybí sněm pořádaný Zlatou rybkou III. Začalo to tak, že se na Masarykově nádraží sešlo hejno ryb a rybiček nejrůznější velikosti, vzezření a zvyků. Kolemjdoucím se mohlo zdát, že je to jen skupinka dětí a vedoucích, kteří pravděpodobně někam vyrazí vlakem. Po nástupu do vagónu se však této matoucí okolnosti musela udělat přítrž, a proto každý účastník cesty na rybí sněm dostal od medúzy svou vizitku - aby všichni viděli, co je zač. Najednou už každý nezasvěcený cestující mohl vidět, že má co dočinění s rejnokem, sardinkou, lososem, mořským ďasem a dalšími druhy ryb jako perutýn, ježík, čichavec… jestli někdo náhodou neví, jak vypadá gurana, Pucek vám to ráda řekne. Nesmíme také zapomenout, že ryby nemají ruce a nohy, proto se může říkat pouze horní a dolní ploutev…. jako správné ryby. Tak cesta ubíhala, a najednou je tu cedule hlásající:

Kostomlaty. Vystupováááát! Výprava pokračuje směr Mydlovarský luh. Bude to dlouhá cesta přes oceán, může se stát spoustu nečekaných událostí. Je tu také pár nepříjemností, které očekávat lze, a tak je lepší se na ně připravit a domluvit si strategii. V moří jsou například žraloci. Co taková ryba udělá, aby nebyla hlavním chodem? Každá na to jde jinak… malé rybičky se shluknou a dělají ze sebe velkou rybu, pro některé ryby je lepší se schovat, platýz s mořským ďasem a dalšími prostě splynou s okolím. Piloun a mečoun žraloka zastraší pilou nebo mečem. Naštěstí každý ví, co má dělat. Žralok se totiž objevil záhy a nakonec to odneslo jen pár malých rybiček, které se bohužel ještě nestačily sehrát. Pak je tu však něco, čeho se bojí i žralok – tedy spíše někdo…. ano ano rybáři, ti nedají pokoj. Tady je jen jediná pomoc, co nejrychleji odplout, aby nikoho nechytili. Nu, a tak to šlo celou cestu až k Zlaté rybce…. Plné ploutve práce s rybáři, žraloky… a k tomu ještě problém najít v hlubokomořských pustinách něco

k snědku. Ještěže tu jsou ty hlubokomořské vývěry, kde se sem tam nějaký ten červ, škeble, nebo tak něco povaluje. I o oběd je nakonec postaráno. S plnými bříšky další putování ubíhá dobře, i počasí nám přeje. Každý se mohl cítit skutečně jako ryba ve vodě. Voda byla dole, padala i seshora, a to v nejrůznějších skupenstvích. Jednomu by se dokonce mohlo zdát, že má v botách Severní ledový oceán. I přesto jsme se dostali na místo, kde Zlatá rybka sídlí. Palác to byl spíše rozpadlý, ale důležité je, že tu byla Zlatá rybka. Ještě se seřadit podle abecedy, aby to měla jednodušší…“ Vážení, hrozí nám, že lidé objeví toto sídlo.V některých oblastech se už objevili potápěči. Je tu jediná možnost a to, jak se rozhodla naše rada, dát jim jinou příležitost ke zkoumání. Nedaleko odsud jsou perlorodky, jsou velmi vzácné a lidé je neznají. Moc byste mi pomohli tím, že jich pár dopravíte na místo, kde už potápěči začali zkoumat a pokud budeme mít štěstí, zaměří se na ně a sem nepřijdou.“ Tak – nečekaný úkol ještě obnáší

přesvědčit pár perlorodek, že se chtějí přestěhovat a být objeveny potápěči. S perlorodkami je potřeba přemístit kousek jejich přirozeného prostředí. O zábavu bylo postaráno …. Která ryba se ještě nesetkala s těmi legračními stvořeními se šnorchly a brýlemi měla možnost je spatřit… občas se totiž přihodilo,že nic netušící rybě se přímo před očima objevily modré nebo zelené brýle. V tom případě je lepší jejich vlastníka odehnat. Ha, tady se potlouká nějaká tlupa potápěčů, to je to pravé místo. Snad plán Zlaté ryby vyjde. Úkol splněn, nyní je čas se pomalu vrátit. Počasí nám stále přeje a někomu už se možná v botách začaly vytvářet ledové kry. Máme štěstí, je tu občerstvovna U žíznivé ryby a čajík každému jen prospěje. Na toto místo nám také delfín doručil zprávu, kterou zachytil z průzkumné lodi, jenž nebezpečně brázdila okolí. Je to v Morseovce, ale všechny rybky si s ní poradily. Pak se stačilo jen radovat, že nebezpečí je opravdu zažehnáno. Co tam bylo psáno? Asi toto: „Objevili jsme nový druh perlorodek!

Výzkum minimálně na 20 let, pokračovat v původním plánu nebudeme.“ Teď už opravdu jen dojít na nádraží. Pro zahřátí tentokrát poslouží hututututu. Zlatá ryba také neskrývala svou vděčnost a rybky dostaly svou odměnu. Tak je to tu, hutututu, přijel vlak, zastavil, odjel. A ten správný proud všechny zanesl zpátky domů…