Račice - Žloukovice

Nejdříve u klubovny a poté ve vestibulu Smíchovského nádraží jsme se sešli jednu sobotu s tím, že se vydáme vstříc pirátům a jiným dobrodružstvím na vlnách. Nejdříve nás nasytily nové plazmové televize reklamami a informacemi, že si máme dávat pozor na datum, protože i když byla sobota 15.3., další den měla přijít také sobota 16.3.

Lehce přeplněným šnekem jsme se s přestupem v Berouně dostali do Račic nad Berounkou a na portugalské pobřeží. Chtěli jsme vyrazit na vlny a poznat, kterak zde zuří piráti. Nejprve jsme však museli absolvovat drobný test námořnických znalostí. Ti, kteří prošli, mohli začít zkoušet na nedaleké lodníky a rejdaře, zdali by je s sebou nevzali na loď, protože my vnitrozemci žádné lodě nemáme. Lodníci z nás sice moc na větvi nebyli, ale královská pečeť, jež nás doporučovala, nám nakonec pomohla, a tak jsme se mohli vydat na moře.

Cestou nás začali ohrožovat žraloci. Nejprve se jim stačilo pouze levostranně vyhýbat, ale pak se objevil jeden zvlášť

útočný a přišly ke slovu zbraně. Přeci jen se blížil oběd, a kdyby se nám podařilo nějakého ulovit, nebylo by to na škodu. A povedlo se. Pak už jen stačilo ulehnout na vyhřátou mez a poobědvat.

Po obědě jsme mohli pokračovat v plavbě. Jen jsme si museli dávat pozor na mořskou nemoc a v nedaleké zátoce na po zuby ozbrojené piráty. My jsme však neponechali nic náhodě, a tak jen co jsme zahlédli jejich lodě, připravili jsme se k boji a bránili jsme se tak silně, že piráti za chvíli poznali, že by s námi měli víc práce, než nač jim stačí síly, a tak raději odpluli.

Přiblížili jsme se k neznámé pevnině. Bylo potřeba se vylodit, ale s tak velkou lodí to až ke břehu nešlo, a tak jsme se při cestě na souš někteří pěkně namočili. Na pevnině jsme zjistili, že zdaleka nejsme sami a že na nás opět číhají ozbrojení domorodci. Na pevnině by nám však lodní děla nebyla k ničemu, a tak jsme museli fyzický palcový souboj s nimi vyřešit po námořnicku – kdo umře, prohrál (nebo kdo prohraje, umře? ...teď nevím :-)). Uf,

byly to nervy, ale vyhráli jsme. A tak jsme se raději vrátili k vodě a nechali se unášet vodním proudem vpřed. Cestou jsme si vyzkoušeli, jaké to je být pirátem a mít dřevěnou nohu.

Ke konci našeho putování jsme přeci jen narazili na další, tentokrát extra agresivní pirátskou flotilu, a tak bylo potřeba k dosažení našeho vítězství vložit do boje opravu veškeré síly (a papírové koule). Nakonec bylo vítězství naše a s dobrým větrem v plachtách nás zanedlouho uvítal žloukovický přístav na Berounce. Odtud jsme po pevnině, jak jinak než vlakem, opět dojeli přes Beroun do Prahy na Smíchačské nádrže živí a zdraví. Počasí se fakt vydařilo. Tak snad příště bude podobně hezky.

Ikarus