Panenský Týnec

Přestože v září jsou již noci chladné, neváhali jsme jeden víkend v tomto baboletním čase zabalit teplé prádlo a trošku si zavýletit. Za tím účelem jsme na Masarykově nádraží nastoupili do vlaku a hajdy do Peruce s (dvojím) přestupem v Kralupech. Za Perucí se měl nalézat jeden ze dvou lesů, které jsme plánovali v následujícím víkendu navštívit. Skutečně tam byl, tak jsme si v něm postavili pářo (spíš proti větru než proti dešti), povečeřeli tisíc a jeden rohlík se šunkou a uložili se k spánku.

Ráno nám přišel pán z lesní stráže popřát dobrého jitra a poptat se na případný oheň (asi mu taky byla zima). Nicméně ohněm jsme mu posloužit nemohli, tak nás opustil a vyrazil plnit zvěři krmelec. My jsme měli v plánu návštěvu Krásné vyhlídky. Z budky v lese byl rozhled do celého středohoří. Ale Áža na nás v tu chvíli již nějakou dobu čekala v Panenském Týnci, tak jsme se nezdržovali, opustili výhled a vrátili se do Peruce. Tam nás zdržela ornitologická výstavka na právě probíhajícím

jarmarku. Cestou do Panenského Týnce se k nám připojila Anežka, která nám šla naproti, protože jí jednak čekání na nás přestalo bavit, jednak už splnila supertajný úkol (sehnat toaleťák) a také prokoukla tajemství tamějšího nedostavěného chrámu. Když jsme k němu dorazili, informační tabule nás zpravila o nadměrném výskytu pozitivní energie v chrámu a okolí (neboli že pobyt v chrámu působí blahodárně na tělesné i duševní zdraví návštěvníka). Zkrátka ideální místo na oběd. Již při obědě jsme si ale všimli, že neobvyklé množství pozitivní energie je v okolí chrámu vyváženo nedostatkem energie tepelné (učebnicový příklad zákona zachování energie), a tak jsme přioblékli pár vrstev navíc a šli testovat zázračnost tohoto místa čtvrthodinovým meditováním v samém středu chrámu, přesně dle návodu na informační tabuli. Ostatní návštěvníci asi instrukce nečetli, neb se nad naším sborovým mručením podivovali. Domeditovali jsme a nabrali směr do přírodního parku Džbán. Po krátké návštěvě lesa jsme opět vylezli na větrné

pole, chvíli si tam házeli frisbee, opodál jsme očesali trochu toho pozdního ovoce a zanedlouho jsme vstoupili do lesa pro dnešek určeného k přespání. Zde si tři ze čtyř zúčastněných družinek uvařily těstoviny a pak nastala kulturní chvilka s Marcelovou kytarou, aneb večer na téma „písničky o ročních obdobích“. Po večeru přišla noc a v noci se spí.

V neděli jsme po sobě zamaskovali stopy a z lesa jsme vyrazili do Brlohu, kde jsme se napojili na naučnou stezku Smolnický potok. Dlužno dodat, že kde nic není, je zbytečné dělat naučnou stezku, ale budiž. Dozvěděli jsme se alespoň, že v lese občas žijí zvířata a rostou rostliny i houby. A koneckonců, u tabule s duhově zbarveným čápem černým byl i prima odpočinkový stoleček, kterého jsme využili k poobědvání nejen my, ale i Bužův králíček. Krátce po obědě jsme dorazili do Chlumčan, kde jsme vyčkávali příjezdu vlaku. V mezičase předváděly přítomné děti své jedinečné schopnosti orientace v mapě a paní v prodejně jízdenek naopak předváděla svou jedinečnou

neschopnost výdeje hromadného jízdného. Ale to už přijel vlak a odvezl nás z tohoto větrného kraje do závětří Masarykova nádraží. A tam si každý zvolil dopravní spoj domů dle své libosti.

Morče