Drakiáda pod Plešivcem

Sobotní ráno nevěstilo nic dobrého. Šedivá obloha a s ním i nádraží na Smíchově. Ale co se to děje? Taková velká skupina lidí, co to znamená? No přece jednodenní výlet! Kromě všech kočovníků i nekočovníků se zde sešli i čerstvě vyrobení draci. A to draci velmi velcí, takže i silný vítr by s nimi jen tak nezamával. Ale lístky už jsou po dlouhém počítání zakoupeny, rychle na vlak. Výborně – několik krásných kupé je prázdných, tak honem zamávat Praze a Puckovi.

Nevím, co dělo v ostatních vagónech, ale paní průvodčí se zjevně ulevilo, když se dozvěděla, že nejedeme do Berouna, ale jinam. Vlak byl totiž zřejmě přeplněn výletníky mířícími na Křivoklát. My jedeme do Jinců. Cesta chvíli trvala, skvělý čas pro položení otázek. Třeba Bužumbura chytře odpovídá, že byl velmi vysoko, letěl totiž letadlem a nějaký Everest mu může být ukradený.

Přestupovat! V motoráčku se na chvíli usazujeme do oddělení pro kola, které vypadá kvůli mřížím jako vězeňské kupé. Cyklista v něm nebyl

ale přibližně žádný, stejně tak i vězni.

Po výstupu už je všem vše jasné. Mlha a mraky proklatě místo jsou pryč, Jince nejsou žádný Divoký západ, počasí je přímo pohádkové, což se záhy vysvětlí. Jsme totiž na okraji pohádkové říše. Tu ovládají princezny, které se rozhodly svou říši zmodernizovat a pomocí zaklínadel, čarodějů a další techniky také zabezpečit proti největší hrozbě – drakům. Ale draci přeci k pohádkám patří...

Nezbývá tedy nic jiného, než se vydat napříč pohádkovou zemí a zařídit, aby vše bylo zase tak, jak má být. Pozor ale na princezny, s těmi to nebude jednoduché!

A hned kousek za nádražím je nastražena první past! Teče voda, teče, přes ní mostek žádný. Po chvílích bezradnosti Marcel s Helutem nachází paletu – most! Suchou nohou po pidihati kupředu dál...

Sluníčko svítí a pozor vítr fouká, podmínky jsou tedy zatím skvělé, plán by se mohl podařit, ale tady je ještě příliš brzy, princezny by snadno mohly vše zhatit. Přecházíme druhý most, kterých jakoby už tak bylo devatero, a

hned za ním přichází to, co lze v pohádkách předpokládat, zvláště na začátku, tedy kopec. Devatero jich sice nebude, ale pro některé jakoby i ten jeden stačil. Navíc je něco málo před polednem, což znamená, že princezny vyrážejí na své projížďky na koních. Hned je tu první, nikdo ji sice nevidí, ale schovat se je i tak potřeba, pak druhá a třetí. Tu už dokonce všichni mohou spatřit na vlastní oči. V pohádkové říší se asi opravdu dějí divné věci – vždyť ta princezna vypadá jako chlap! Draků ani nás si naštěstí nevšimne, můžeme tedy pokračovat směrem nahoru. Pomáhat drakům je ale stále těžší a těžší, už aby to zakletí zmizelo! Těžko říct, kdy to bude, a proto se raději posilněme.

Oběd přišel vhod, protože po několika krocích se objevuje obrovská propast, princezny už začínají něco tušit! Naštěstí draci, kteří mají schopnost ohnivého dechu, umí také obrácený chod, při kterém oheň směřuje do útrob, čímž se drak navzdory zaklínadlu dokáže vznést jako horkovzdušný balón a přenést tak i své opatrovníky.

nCesta červeně značená vede přes významný kopec Plešivec, ale my musíme jinudy. Můžeme se díky tomu zastavit u magického místa, Viklanu a okolních kamenných věží, a pokračovat dál až k azurovému jezírku. Princezny naposledy doráží, ale zjevně už nemají příliš síly, stačí tedy dorazit na místo, kde když drak vzlétne, tak bude vše zase tak, jak má být.

A tím místem je loučka pod fotbalovým hřištěm. Pavoučci létající na vláknech to zcela jasně naznačují. Ale jejich pomalý pohyb vzduchem naznačuje také to, že nefouká. Ale zkusit se to musí, a tak všichni zkouší a běhají a běhají až do úplného ztrhání a roztrhání. Vzlétnout se nikomu příliš nepodařilo, ale alespoň Májův drak všem dokázal, že prokletí zmizelo, že vzduch je pro draky volný, jen bohužel ke vší smůle skutečně nefouká vítr, což je pro pouštění draků věc značně nezbytná. Kokeš ještě svým během tuto skutečnost potvrzuje, ale to už byl čas vyrazit na vlak.

Stihli jsme ho s rezervou a mohli si vychutnat neobvyklou zastávku v zatáčce, pak i hlavovou

zastávku o chvíli později a nakonec i jízdu příměstským drakem.

Však i ti naši se příště vznesou a to pak nebudeme muset ani kupovat jízdenky! Drakům hurá!

Gimli