Hurá V pátek 14. 11. jsme se sešli na hlavním nádraží. Po chvíli jsme se přesunuli na šesté nástupiště, kde na nás už čekal vlak. Chvíli na to jsme odjeli do Lovosic, kde jsme přestoupili na osobák a jeli do Úštěku. Ze železniční stanice jsme se vydali do základní školy praktické (zvláštní).

Druhý den v sobotu jsme šli na „hrádek“ Helfenburk, před kterým se Téra a spol. pořádně vyráchaly v bahně a potom byly špinavé až po uši. „Hrádek“ jsme si potom obešli velkým okruhem a výlet jsme zakončili u kostelíčku nad městečkem Ostré, na který vedlo asi 69 schodů. K večeři jsme měli buřtguláš (mňam).

Třetí den jsme se vydali na zříceninu hradu Ronov. Cestou jsme narazili na zříceninu hrádku Hřídelík. Vedl do něj asi 150 metrů dlouhý tunel a asi 15 sešlapaných schodů. V tunýlku byl výklenek, do kterého se Helmut schoval a zkoušel na nás bafat, ale bohužel se nachytala jenom Áža (že by to bylo v rodině?). Potom, co jsme se naobědvali na Hřídelíku, jsme šli na zříceninu hradu Ronov (strašný kopec). Kopec

jsme dvakrát obkroužili, protože přímo by to bylo o rozbití… Potom jsme seběhli na nádraží Kravaře v Čechách a vlakem jsme odjeli do Úštěku.

Poslední den v pondělí jsme si udělali výlet kolem rybníka Chmelaře, který jsme si obešli a zahráli si tam různé hry. Když jsme dojedli hráškovku s párkem, tak jsme šli do cukrárny, kde na Lídu nevybyla kremrole a potom nebyla ve své kůži, ale naštěstí jí dala Áža kousnout.

Potom jsme nasedli do vlaku a jeli za rodiči ku Praze.

Eda