Píše se rok dva tisíce a nějaký drobný a hrstka vybraných se na konci listopadu vydává na Měsíc, kde se ve výcvikovém středisku má připravit na jeho další kolonizaci. Nejprve je třeba se rozdělit do týmů. Tak vzniká tým Lupaři ve složení Eda, Kačka, Lukáš a Pečeně, a BKMT (čti Bezvadné Království Malých Trpaslíků) jehož členové jsou Kristýna, Míša, Téra a Bužu. Kousek od přistávací rampy nám ještě Ikarus objasňuje funkci výhybek a pak už hurá na výcvik. První zkouška spočívá v pobytu ve vzduchoprázdnu. Po jednom vyslanci z každého týmu se snaží polapit co nejvíce členů týmu protihráče a ti se ho naopak snaží zadržet. Boj doslova do posledního dechu. Jako vítězové z této zkoušky vyšli Lupaři. Co se to ale děje? Objevuje se divný mužíček a zvědavě se kolem nás ochomýtá. Že by opravdu existovali? Oni pověstní lunární mužíčci. Jsou extrémně vzácní a dosti zvědaví, což spolu pravděpodobně souvisí. A navíc mají tělo pokryté zvláštními ostny skvělých vlastností, po kterých je v laboratořích obrovská

poptávka. Je tedy nutné z mužíčka ostny oloupat, ale přitom ho nechat naživu, aby mu mohly opět dorůst. Podařilo se a mužíček prchl. Jdeme dál měsíční krajinou. Narážíme na písčitý plácek, ideální k dalšímu testu. Je třeba procvičit týmy v organizovaném sběru vzorků půdy. Ikarus zadává jaké hodnoty má půda mít a týmy hledají a nosí. V průběhu testu je možno obdivovat chráněnou oblast, která sestává z písčitého plácku a napůl vyschlé louže. Čas našeho výcviku pokračuje a my musíme pokročit taky. Do jedné z již existujících kolonií, do Sokolče. Zde je přestávka na občerstvení. Kosmická strava je poněkud suchá, ale lepší než trpět hlady. Po odpočinku pokračujeme dále. Kousek za osadou je třeba naše týmy prověřit v práci s jemným, křehkým spojovacím materiálem, ne zcela nepodobným toaletnímu papíru. Rozprostřeni na velkou vzdálenost, snaží se členové jednotlivých družstev projít stanovenou trasu s rozmotaným panaprem co nejrychleji, nepotrhat ho a nakonec ho ještě co nejúhledněji smotat. A do toho se opět

přimotává zvědavý lunární mužík, takže nastává lov na ostny. Překonáváme testovací okruh a postupujeme dále. Nutno podotknout, že zatím stále vedou Lupaři, ale ještě není všem dnům konec. V hloubi lunárního lesa čeká další test – řízení lunochodu. Takhle to zní jednoduše, ale je třeba poznamenat, že lunochod je zařízení konstruované s maximální jednoduchostí, tudíž se po zapnutí začne samovolně pohybovat vpřed a zná jen jeden příkaz, kterým s ním lze zatočit o 90° dle typu lunochodu vpravo či vlevo. Oba týmy se s tím porvaly po svém. Předepsanou trasu ale zvládly. Míříme zpět k testovacímu okruhu a k jeho základně s laboratořemi. Tam je ale vstup zakázán, tak musíme po okolní komunikaci do nedaleké kolonie nazvané opět pěkně pozemsky Cerhenice. Startovací rampa k cestě na Zem se ukrývá až v jejím středu. Přicházíme poměrně brzy, náš modul ještě není ani zdaleka připraven. Je tedy ještě čas prozkoušet týmy z další dovednosti: z orientace a odhadu vzdálenosti bez možnosti zrakové kontroly. Výsledek je opět

velice vyrovnaný, ale nakonec, stejně jako v minulé „disciplíně“, vítězí BKMT. Zbývá ještě čas na kratochvíli v podobě hry na babu, vyhodnocení a předání cen a už je tu modul pro cestující na Zem. Pohodlně se usazujeme, startovní přetížení nám krátce zastírá vidění a pak už jen hladký let a měkké přistání. Jen je škoda, že kolonizátorů jelo tak málo...

Ćárlí