Tak a je to zase tady! Ptáte se co? No přece Vánoce! Tentokrát jsme je ale nestrávili doma. Lední medvědice Bára nás totiž pozvala do Chorvatska, kde byla na dovolené.

Tak jsme se sešli na Hlavním nádraží s batohy napěchovanými dárky, cukrovím a balícím papírem a vyrazili jsme do Stříbra. Zvláštní ale bylo, že jsme z nádraží letěli letadlem, protože do Chorvatska je to přece jenom letadlem mnohem rychlejší. Když jsme dorazili do našeho luxusního hotelu naproti krásné a velké stříbrské radnici, kupodivu jsme všichni (nebo skoro všichni) zjistili, že jsme si zapomněli sluneční brýle. Takže jsme si je museli urychleně vyrobit. Urychleně kvůli tomu, že jsme byli unaveni po dlouhé cestě letadlem a už jsme chtěli jít spát.Všechny brýle se opravdu povedly, a tak jsme si je rovnou vzali na výlet příštího dne. Moc se nám hodily, když jsme se zrovna dívali na jih a pálilo sluníčko. Párkrát vznikl nějaký zmatek s pasy, měli jsme je promíchané, takže jsme se snažili vrátit je majiteli, ale ten se taky za někým

honil, tudíž to nebylo tak jednoduché. Dorazili jsme ke klášteru v Kladrubech, městu s titulem Vesnice roku 2005, kde se k nám přidal Honza, a zase se to pomotalo s těmi pasy. Vyrazili jsme na zpáteční cestu, nejdřív stejně jako tam, ale potom po modré. Na krásném šnorchlovacím místě jsme si vzpomněli na další věc, která nám chybí, a to kyslíková bomba nebo alespoň šnorchl. Tak jsme lovili medúzy, ryby, mušle a šneky na nádech a všude se ozývalo gloglogloglání.

Za zuřivých sněžných válek jsme se vrátili do hotelu, naplnili celtu dárky, a rozhodli o vítězné družince v chuti cukroví

a nápaditosti jedlých zvířátek. Vánoční večeře, kterou jsme si dali potom, byla tak strašně dobrá a my měli tak strašný hlad, že když se začalo jíst, bylo úplné, naprosté ticho, které se ale s čím dál pokročilejším stupněm přejedenosti měnilo ve stále větší hluk. Když jsme dojedli, začali jsme rozbalovat dárky a poslouchali jsme básničky o ledním medvědu na dovolené.

Druhého dne ráno jsme uklízeli, protože to se bohužel

musí, a pak jsme se šli projít do města. Za cíl jsme si určili 13. poledník a tak jsme se tam vyfotili, aby bylo vidět, že jsme tam opravdu byli. Pak už jsme se museli vrátit do školy, abychom stihli vlak do Prahy, na Hlavní nádraží (Nebo letiště?).

Tak ahoj na příštím výletě!

Lída