Kde by jinde mohly začít než na pražském Hlavním nádraží. Sraz v místech, kde dříve visel seznam odjezdů známý u nádražáků pod jménem Pragotron. Ten dneska nahradily čtyři malé obrazovky, krajní měly zřejmě za účel mást neznalé cestující, neb i v odpoledních hodinách ukazovaly ranní odjezdy vlaků (včetně rychlíku do Bělehradu, což alespoň názvem od našeho cíle Lázní Bělohrad není tak daleko). Jako skuteční cestovatelé jsme však neváhali a vydali se na 4. nástupiště, odkud odjížděl vlak směr Hradec Králové. S přestupem v Chlumci nad Cidlinou dojíždíme večer do našeho cíle. Za lázeňského šviháka je jednomyslně zvolen Hobo, neb jako jediný z nás má pomlázku. Po krátké prohlídce tichého nočního města se vydáváme směr les. Po asi 5 km se usidlujeme a nastává jakási opačná forma švédského stolu. Všichni vytahují své večeře a dávají kolovat. Měním tak domácí chleba se sýrem a čabajkou za všemožné pochutiny a sytý se odebírám na kutě.

I snídaně je ještě z vlastních zdrojů (v oficiálních pokynech bylo

přímo naspáno, že se má jednat o buchtu). Někomu napekli doma, někdo možná sám, někomu napekl Odkolek. Sladká snídaně ve spacáku má bezesporu svoje kouzlo. Po snídani dochází k rozčlenění účastníků do družstev. Aby byla vyloučena náhoda, dochází k losování za přítomnosti notáře (Bajza, alespoň myslím). Mně osudí vybralo za spoluhráče Kokeše, Morče a Pucka. 12 soutěžících (lze-li to tak nazvat) je rozděleno do 3 družstev a je vydán pokyn vyrobit si zbraně. A to ne ledajaké. Velice účinnou papírovou kouli na dvoumetrovém provázku!! První hrou je modifikace bitvy o vlajku. Po uplynutí limitu 10 minut je nutné mít vlajku co nejblíže svému označenému stromu (bitva probíhá v lese). Hrajeme 3 hry, v druhé a třetí dokonce se dvěma vlajkami. Boje jsou to vyrovnané a těžko říct, která strategie byla nakonec nejlepší (naše strategie 5 minut čekat a pak se přidat má jen střídavé úspěchy).

Následuje přesun po členité krajině do městečka Pecka. Cestou oběd a další hra, pro kterou byla určena družstva nová. Je to hra

detektivní. Našla se mrtvola pana Gustava! A hned osm podezřelých! Zahradník Franta (trochu okaté), důchodkyně Stela, studentka Milena, komik Petr, právník Aleš, tramvaják Vladimír, doktorka Alžběta a psychopat Karel. A koho vlastně hledáme? Kuřáka (našel se nedopalek cigarety), praváka (byl zabit ránou nožem v ruce praváka) a někoho, kdo nemá alibi na dobu 20-23 a má motiv.

V městečku Pecka se rozdělujeme do původních družstev. Dostáváme obálku s obálkami a v nich instrukce a jsou nám sděleny další informace o podezřelých. Naše družstvo bere útokem cukrárnu s výbornou kopečkovou zmrzlinou a poté se vydáváme na cestu. Cestou otvíráme po dvojicích další obálky v dohodnutých (a na obálkách napsaných) časech s informacemi o podezřelých. Cesta se protáhne, na místo určení dorážíme asi s hodinovým zpožděním. Rozlepujeme obálku a v ní jasný úkol. Rozdělit družstvo na libovolné dvojice. Já jdu nakonec s Kokešem, neb máme společné obsahy detektivních obálek, které jsem si nestihli opsat („to uděláme potom“).

Dostaneme malý výřez mapy. Jak záludné. V takovém výřezu totiž nelze nic pořádně identifikovat a kohokoliv požádat o pomoc či svezení. Pěkně po svých tedy míříme k bodu vyznačeném na výřezu mapy. Labe raději překonáváme po mostě a lehce po osmé večer dorážíme na místo určení. Zde si máme otevřít každý svou obálku. A v ní opět mapa, tentokráte s vyznačeným čtvercem, kde máme spát (každý jinde). V jemném šeru si tedy ještě opisujeme své detektivní poznatky a loučíme se. Po asi hodince chůze docházím do svého čtverce. V obálce je i jídlo. Ovesná kaše s meruňkami. Koketuji s myšlenkou z toho s bravurností sobě vlastní vyndat alespoň ty meruňky, ale naštěstí s sebou mám nedotknutelnou želenou zásobu, takže raději sním tu. Vyčerpán celodenní chůzí chvilku po večeři usínám. Před lesní zvěří mě snad dostatečně chrání můj hlasitý chrápot.

Ranní sraz je na břehu nádrže Les Království v blízkosti přehrady. Měl jsem sice nastaveného budíka, ovšem zcela zbytečně. Naštěstí mě nebudí pan hajný se svým věrným psem, ale

ranní sluníčko. Balím věci a odcházím směr snídaně. Tady se opět všichni potkáváme, všichni plni dojmu z osamoceně strávené noci. Po snídani usedají na poradu jednotlivé detektivní týmy nad zapeklitým případem vraždy pana Gustava. Je neděle, takže je čas vyrazit do města. Konkrétně do blízkého Dvora Králové. Každé družstvo dostává 12 fotek. Na nich jsou různá místa ve městě, kde je někde schována část šifry. Každý soutěžící se u jednoho místa dozví, kde přesně je indície schována. S družstvem je záhodno se podělit, s protivníky je nutné bojovat pomoci papírové koule. Někdy je boj prospěšný, ale některé indície lze najít objevit i bez informace, kde přesně se na vyfoceném místě nachází. Naše družstvo dá sice dohromady všech 12 indicií jako první, ale nakonec se šifru nikomu vyluštit nepodaří. (Jednotlivé indicie obsahovaly čísla, samotná šifra byla v tom, že čísla, když se napsala pod sebe, dala dohromady telefonní číslo na které se mělo zavolat). Hra je tedy bez vítěze, jsme tedy všichni svolání na jedno

místo, kde probíhá závěrečná porada nad hrou detektivní. Za neděli už jsme žádné nové informace nedostali, náš vyšetřovací tým ve složení Inspektor Lynley (Shudy), seržantka Haversová (Marcel) a soudní lékař Lafferty (Bužu) nejvíce podezíral Petra, jelikož byl umělec, kterého pan Gustav rušil při vystoupení, pravák, kuřák a alibi měl až od 21 hodin... Krátká porada (zavrhuji druhou možnost Vladimír, tramvaják by přece nevraždil) a volím Petra…a byl to on. Jásáme nad dalším vyřešeným případem a všichni odcházíme spát do lesa.

Ráno jen přesun na Kuks, drobné cachtání nohou v maličkém rybníčku, čekání na vlak. Přijíždí malý motoráček (pro železniční nadšence řada 810). Je poloprázdný, ale nástupiště minimálně poloplné. Průvodčí nás hrne do vlaku, vzhledem ke svému objemu si ještě vyžaduje 3 místa pro sebe, hází téčko (rozuměj dává pokyn k odjezdu) a frčíme. Pak jen přestup v Jaroměři a Pardubicích, svačina v bufetu, ještě plnější vlak na Prahu, MHD a jsme doma…tak tedy hody hody a za rok opět na

Velikonocích.

Šhudy