Nedbaje posměšků, že je golf snobská záležitost, vyžehlili jsme na sobotní výlet kalhoty, oblékli trička s límečkem, připravili sendviče, objednali nosiče holí a dorazili na Masarykovo nádraží. Vlakem linky S nebo jiným spojem Českých drah jsme se pak přesunuli o něco východněji, ale hranice Prahy jsme nepřekročili. Vystoupili jsme v Dolních Počernicích, rozdělili se do týmů Bunkři, Golfomilové a Vjamcemíč a vydali se do háje. Tedy do Xaverovského háje. Zde nastal čas se trochu seznámit s golfovým názvoslovím. Že se míček odpaluje z odpaliště přes fairway na green, kde je umístěna jamka. Že golfové hřiště má svůj počet parů neboli počet odpalů, které by měly hráči stačit k dohrání hry. Že každý správný golfista má svůj hendikep podle toho, kolik ran nad par potřebuje k odehrání hry. A zejména, že na nebezpečí zbloudilého letícího míčku se upozorňuje výkřikem „fore!“ Taky jich za ten den zbloudilo požehnaně. Xaverovským hájem jsme pokračovali, až jsme narazili na první vhodné odpaliště. Každý si v

okolí vypůjčil golfovou hůl dle vlastního výběru a rovnou jsme začali trénovat odpal do dálky. Postoj, soustředění, rozmach, odpal a…. fore! Májovi se podařilo odpálit dokonce i vlastní hůl. Odpaliště jsme opustili a začalo se schylovat k obědu. A při tom se teprve pozná zapálený golfista, když vybalí ten správný oběd, tak jako myšidvojčata. Po obědě jsme opustili Xaverovský háj a vkročili do přírodního parku Klánovice-Čihadla. Jeden by nevěřil, kolik je v té Praze přírody. Jarní loučka nám připomněla, že už jsme dlouho nehráli tóčo-móčo. A to se musí napravit, takže jsme z golfových holí postavili trojnožku, utvořili kroužek a obíhali do padnutí, skopnutí trojnožky nebo roztržení kroužku. Všichni dohráli ve zdraví, jen Lída v nestřeženém okamžiku ztratila boty. Zanedlouho ztratila i trpělivost, sundala ponožky a pokračovala dál naboso. Blížili jsme se do Klánovic, cíle výpravy. Mají tam totiž golfové hřiště. Opravdové. Do odjezdu vlaku ještě zbýval nějaký čas, tak jsme nakoukli na cvičné odpaliště a za

plotem vyzobali pár ztracených golfových míčků. A pak už byl čas dojít na Klánovické nástupiště, koupit lístky pro nevlastniče tramvajenky, vyhlásit vítěze a rozdat odměny. Zde by se dal zápis výletu ukončit, neb cesta vlakem bývá na všech výletech podobná, jenže nám jí zpestřil Helutův pokus vystoupit v Dolních Počernicích. A tím už trochu zasahuji do Ikarusovy rubriky, ale snad odpustí. Poté, co se vlak rozjel do Kyjí, vrátil se Helut od výstupních dveří s tím, že tam nebylo nástupiště, na které by se dalo vystoupit a ani nešlo otevřít dveře a vypadnout do kolejiště. O týden později nás okolnosti do Počernic opět zavály a díky tomu mohu tuto informaci doplnit o to, že v Dolních Počernicích nyní nástupiště opravují a skutečně se dá v současné době v této stanici ve směru do Prahy vystupovat pouze na ani né desetimetrový úsek nástupiště. Pokud stojíte u jiných dveří, máte smůlu.

Morče