Před tím, než začnu povídat, jaký to bylo, chci upozornit, že tento výlet by byl lepší pod názvem Návštěva hospod! Ale teď už pojďme k Nočňáku! Už si to moc nepamatuju, ale vím, že jsme jeli vlakem asi dvě hodiny. A vypadalo to, že bude docela velká bouřka. Když jsem dorazili do vesnice (nevím, jak se jmenovala, takže se omlouvám) hledali jsme hospodu, abychom nezmokli. Když jsme jednu našli, usídlili jsme se v ní a především mladšími byl objeven automat na žvýkačky, a tak tam utratili polovinu svého kapesného. Když jsme se napili a někteří dožvýkali, vyrazili jsme pod převis, který byl asi 20 kilometrů daleko? No každopádně jsme po dlouhých hodinách dorazili na místo, kde jsme spali, a to byly asi 3 hodiny ráno. Zubři odevzdali Bužovi jídlo na sliz a šlo se spát.

Ráno jsme leželi ve spacácích a snídali, sbalili a vyrazili (jako obvykle)! Ti starší šli vepředu rychle a holky z Myší se pomalu plazily za nimi. Čekali jsme na ně u studánky, kde si všichni vyčistili zuby a doplnili láhve tekutinou.

Pokračovali jsme na místo, kam jezdíme na Oheň. Tam jsme jako zase museli čekat na opozdilce. V další vesnici jsme nabrali vodu. A pokračovali do Ráje. V Ráji jsme sedli do hospody a každý si objednal, tedy skoro každý. Nejdřív jsme seděli venku a pak jsme se přesunuli dovnitř, protože začala být všem zima. Seděli jsme a povídali si. Náš stůl: Lída, Helut, Eda, Bužu a já jsme si četli SMSky. Později za námi dorazili cyklisté. Kolem deváté večer jsme pokračovali hledat místo na spaní. Po chvíli jsme zalezli do lesa a šli mírně do kopce. Pak už jsme se uvelebili a začali vařit. Zubři s cyklisty měli výborné fazole. Mňam. Myšáci měli nějaké maso... Za nedlouho jsme šli postupně všichni spát.

Z místa, kde jsme spali, jsme šli do blízké vesnice Vojtěchov nabrat vodu. Poté jsme se myslím po červené značce vydali do Kokořína do hospody, kde neměli kofolu, tak jsme šli asi 1,5 km do další, kde ji ale také neměli! Tak jsme si aspoň dali míšu. Pak jsme šli po červené do Krvomlýna, kde jsme našli tábor, tak jsme se

tam ubytovali a přespali.

Ráno jsme šli opět po červené do vesnice Lhotka (předměstí), kde se nám s Lídou nejdřív nedařilo nabrat vodu, ale nakonec se to přece jen povedlo. Potom jsme se šli podívat do skalního bytu a tam nám paní „správcová“ řekla, že nám za 5 minut jede vlak, tak jsme na něj utíkali. Nakonec jel až za půl hodiny, tak nám vedoucí koupili zmrzku. Potom jsme nasedli na vlak a přes Mělník a Všetaty jeli domů, kde jsme se rozprchli k rodičům.

Sára a Eda