Zababov – mašinky a tak

Na tenhle víkend jsem se moc těšil. Slibovali samé mašinky, vláčky, pány s plácačkou i bez ní a další věci související s železniční dopravou. Měli jsme namířeno na trať Rakovník - Mladotice, která je zajímavá tím, že vlakem dojedete pouze do města Kralovice a pak musíte přesedlat na náhradní autobusovou dopravu, jelikož dále jsou koleje zarostlé a hlavně rozkradené. Však on už Ikarus něco na tohle téma napíše do svého kolejového okénka. A teď jak se to všechno seběhlo. Vynechám staré známé: sešli jsme se v pátek na nádraží a pak a potom… Odjezd byl z nádraží v Dejvicích, které se teď znovu po dlouhé době, kvůli stavbě tunelu Blanka, stalo na chvíli konečnou stanicí (naposled tu končila koňka z Lán). Tady na nás už čekala spěšná Regionova do Kladna, kde byl přestup na osobák a tím až do stanice Řevničov, která byla dnes naše konečná. V plánu bylo vylézt na horu Louštín, následně ji sejít a najít pěkné místo na spaní. To by se i povedlo, nebýt šíleného deště, což určitě

bylo dílem zlého černokněžníka Zababy. Naštěstí na Louštíně nějaký dobrý člověk postavil pěkný dřevěný altánek, i když do něj zatékalo, nepohrdli jsme relativním suchem. Toho jsme využili a bylo nám přečteno, jak si nejvyšší pan železničář objednal u Zababy nejdelší mašinku. Pak se naštěstí déšť přehnal a my vyrazili hledat v lese ubytování. Až na tu mokrou podlahu několik šišek a kořenů v mých zádech bych našemu ubytování dal tak tři hvězdičky.

Ráno po snídani jsme sešli na nádraží v Lužné, kde nám bylo opět přečteno něco z Pohádek o mašinkách, tentokrát tuším, že o zelené mašince, která byla moc mlsná, odmítala i vestfálské uhlí a mazání koleček a táhel máslem i sádlem. Ale pak musela posunovat vagonky na nádraží a to ji naučilo jíst jako normální mašinky. Úkolem výletu bylo najít černokněžníka Zababu a vyzvednout černokněžnickou lokomotivu. Prý nám k tomu pomůžou kouzelné mašinky. To už však přijela skutečná mašinka a ta nás společně s kolegyní přemístila do Kralovic. Dál už to opravdu nejede. O tom

jsme se přesvědčili na vlastní oči i kůži. Trať je tak zarostlá, že dá práci ji vůbec projít pěšky. A na spoustě míst chybí dokonce koleje. Holt do Zababova je cesta náročná a očividně už tu dlouho nikdo nejel. Už po chvíli se ale dostáváme před most, kde scházíme z tratě a zabíráme místo mezi dvěma svatými muži a kde je nepříjemná ozvěna našich hlasů o stěny kláštera v Mariánské Týnici. Tuto chvíli využíváme k obědu. Když se čas nachýlil a Sebík se dosyta vyspal, pokračovali jsme dále po drážním tělese. Jenže právě tady je trať přímo extrémně zarostlá a neprostupná. Volíme tedy chůzi po poli podél. Ani v lese se situace nezlepšila (oproti čekávání), ale našli jsme tu nádraží Trojany. Jenže něco je špatně. Žádné na první kolej přijel vlak z pralesa, který pokračuje dále do houští , žádný výpravčí, natož otevřená čekárna. Jen stanice se zazděnými otvory obklopená skládkou. A na té první koleji roste slušný lesík. Tady probíhá čtení další pohádky. Už ani nevím jaké. Dále už pokračujeme jen podél a jsme rádi,

že za chvíli potkáváme silnici a můžeme jít po ni. Na protějším kopci jsme si vyhlédli obstojný les, který se sice trochu zmenšil, když jsme se v něm objevili, ale nám stačil. Po výborné večeři (všichni se olizovali ještě den poté) jsme ulehli ke spánku za vyprávění pohádky o mašince, kterou už nebavilo jezdit po kolejích, a tak si jednoho dne vyjela do lesa. Pokračování zajisté všichni znáte z Večerníčku.

Ráno na nás na nádraží čekal autobus autobusové náhradní dopravy do Kralovic. Z nich pak dále vlakem po trase, jak určitě tušíte: z Rakovníka do Lužné. A právě tam podle vyluštění sídlí v místní výtopně černokněžník Zababa – shodou okolností je to muzeum vlaků ČD. Využíváme možnosti si ho prohlédnout, a tak prolezeme všechny lokomotivy, co tu mají. Největší ohlas však vyvolávají modelové vláčky, od kterých se nedá hlavně Eda odtrhnout, naštěstí to pán nevydržel a zanedlouho zavřel, jinak by tam snad byl dodnes. Jen toho Zababu jsme neviděli, prý má dost práce.

A poněvadž se blížil čas odjezdu,

přemístili jsme se na nádraží. Vlak přijel načas, a my se tak včas dostali domů, do Prahy.

Jak řekl Damík (o záchodě ve vlaku): Nechoďte na záchod, protože to tam strašně kvrdlá.

A jak řekl Ikarus (o výletu): A dobrý to bylo.

Bužu