Letošní předjarňáková předpověď počasí doslova naháněla husí kůži, ale ačkoliv se to v ní hemžilo čísly hluboko pod nulou, nenechali jsme se odradit a vyrazili v tradičním termínu na již skoro tradiční místo – do Studenova u Rokytnice nad Jizerou.

Cesta na místo konání proběhla bez zásadnějších událostí. Místy musel náš mikrobus jet po zasněžených cestách opatrněji, ale akcechtivé čtenáře bohužel zklamu – na lopaty ani tlačení ze závěje nedošlo. Kromě tradičních účastníků letos posílil rodinný klan Bartlů ještě tatínek, který se s Anežkou zhostil veledůležité role dopravce zásob. Při nakládání do rolby se ukázalo, že těch zásob máme buď podezřele moc, a nebo si k nám naložil lyže nějaký černý pasažér. Aby se do rolby všechno vešlo, musel totiž rolbař využít nejen kombinatorických schopností, ale taky dost hrubé síly. Nicméně zanedlouho bylo vše vyloženo v chalupě a před ní, a za trochu delší nedlouho dorazil i zbytek účastníků, pozitivně naladěný po aklimatizačním výstupu od parkoviště. Po obsazení pokojů a likvidaci doposud nesnědených svačin zbyla ještě chvíle na zhodnocení kvality sněhu v okolí – jak jinak než na igelitových pytlích. Jelikož ale předpověď nelhala a venku byla vcelku kosa, i ti nejotužilejší se po chvíli ježdění rádi uchýlili do tepla vytopené chaty. Po večeři následovalo nezbytné poučení o záludnostech pobytu na horách a došlo i na nějakou tu zábavu. Ale nepřehánět, zítra nás čeká první den lyžování!

V neděli ráno se z okna chalupy naskýtal pohled na ideální lyžařské podmínky – sluníčko, modrá obloha, bílý sníh…skoro škoda chodit ven, když to člověk může sledovat z okna od kamen. Ale přemohli jsme se a hned po rozcvičení se rozdělili do družstev dle lyžařských schopností a zkušeností. Jednotlivá družstva dostala názvy, které jsem si po dobu svého pobytu bohužel nebyl schopen správně zapamatovat – mohu tedy alespoň prozradit, že to mělo co do činění s kačery (Dulíci, Bulíci a Kulíci podle kačerů z Kačerova). Již pod odborným dozorem vedoucích jednotlivých družstev se všichni rozjeli do různých koutů Studenovských svahů, což činili s přestávkou na oběd až do odpoledne. I přes relativně nízké teploty (nebo právě proto) všichni vydrželi hoblovat svahy s maximálním nasazením, o čemž jsme se přesvědčili večer při prohlížení fotek ze sjezdovky. Největší úspěch sklidil Luboš za svůj akrobatický výkon z kategorie „Tohle doma nezkoušejte!“, při kterém zvládl vystoupit z lyže a ponechat ji kolmo zapíchnutou ve sněhu. Zbytek večera ovládl souboj tří redakcí o vytvoření co nejčtivějšího plátku s novinkami nejen ze Studenova.

Pondělí pokračovalo ve sjezdařském duchu s tím rozdílem, že sice již nebylo tak hezky, ale o to bylo na sjezdovkách méně lidí. Tentokrát došlo na svahu i na kameru, a tak bylo večer při promítání postaráno jak o zábavu, tak o inspiraci k vylepšení svého jezdeckého stylu. Abychom ale nezůstali jen u sjezdovek, přišel po večeři sám pan domácí povyprávět také něco o běžkách, na které jsme se chystali další den.

Vybaveni cennými radami ohledně voskování jsme v úterý ráno nastoupili do stopy na studenovském sedle. Zdatnější – či řekněme možná přesněji ukvapenější – družstvo záhy zmizelo za obzorem, zatímco zbylí běžkaři si v klidu vychutnávali cestu na nedaleké Ručičky. Zejména pak prudší stoupání v půli cesty vyvolalo nadšené komentáře milovníků bílé stopy. Vzhledem k mrazu byla, jako vhodný cíl k obědu, zvolena opět naše chata. Odpoledne pokračovala průzkumná výprava klidnějších běžkařů opět ze sedla na druhou stranu. Co se týče rychlejšího družstva, podle různých zpráv dobyli Labskou boudu, což by potvrzovaly i fotky (pokud to ovšem není fotomontáž). Zeptejte se tedy raději někoho z nich. Ještě je třeba zmínit družstvo třetí, a sice pěší, kterému nestačil sobotní výstup na chatu a pro velký úspěch si ho zopakovali i s nákupem. Tady bohužel musím své vyprávění ukončit, protože mě již v Harrachově čekal autobus do Prahy. (Marcel)

Chrtí družstvo Labskou dobylo, ne však celé – Eda pádil tak rychle, až se mu cestou rozpadla lyže, tak se s Helmutem vrátil zpět. Večer se nakonec všechna družstva sešla šťastně v chatě na večeři. Jelikož hodný strýček Bužu nám na Jarňáky půjčil projektor, byl čas na večerní film. V Kině Studenov právě dávali Alenku v říši divů.

Další den nás čekaly sjezdovky. Ráno nás ale taky čekalo překvapení v podobě 30 cm nového prašanu. Když člověk sjel z urolbované sjedovky, propadl se obvykle tak do půli stehen do sněhu a bylo dosti složité se odtud vyhrabat. Díky padavkám z vleku i dalším záludnostem jsme měli o zábavu postaráno. Husté sněžení přes den nepřestávalo, takže ti co nás přijeli navštívit večer se málem do Rokytnice nedostali. Naštěstí vše dobře dopadlo, i Honza s Ajdamem dobře dojeli. Uf… náročný den.

Sníh padá, padá a vichr se točí, točí… přívaly sněhu nebraly konce ani v noci na čtvrtek. Hrdinně jsme však vyrazili na běžky. Stopy byly zapadané nebo žádné, vlastně jen dole v Harrachově, kde jsou profesionálně upravované okruhy se jelo fajn. Tak jako určitě by to mohlo jet i líp, jo, ale jako jelo to… hlavně šušn bylo supr, no a besser grupe jela downhill do Harrachova, druhá grupe jela auch to Harrachov. No a večerní zábavou se stala Trackmania. Co dodat? Jake vyhrál.

Poslední den stála lyžovačka za starou belu… přijel se za námi podívat i Ikarus,přivezl s sebou ale ošklivé počasí, od rána sněžopršelo až do půl čtvrté. Většina běžných lyžařů nevydržela, otrlí jezdili i po „O“. Pak ještě zabalit a „pospa“ už jedem domů.

Tak jednoduché to ale taky není. Autobus se porouchal ještě než k nám dojel (vlastně naštěstí), než se k nám pak dostal nový, trvalo to asi 2 hodinky. Pan řidič sice vypadal zoufale, že musí až nahoru k hornímu parkovišti, nakonec to ale dopadlo dobře. A ještě nám cestou pustil film. Takže všechno nakonec dobře dopadlo.

Sepsal Marcel & Áža