Letošní turisticko branné závodění se odehrálo v okolí Davle. Tam jsme také vystoupili z vlaku a vydali se vzhůru údolím Zahořanského potoka. Vzápětí se ukázalo, že údolí již leta před naší návštěvou obsadili chataři a možná i chalupáři, kteří se navíc ve slunném dni vyrojili, a tak nezbylo než se od potoka odpoutat a vyrazit do svahu mimo chatovou oblast. S námi se odpoutal i jakýsi společensky založený psík zvaný Týna (utíkám, ale domů trefím).

Vzápětí nadešel čas na oběd a také na start tébézetky. Vedoucí a Týna odkráčeli přiravit kontroly, zatímco Jana na startu vysvětlila pravidla. A pak už bojoval každý sám za sebe. Zopovědět co nejvíc otázek, splnit hodně úkolů u jednotlivých kontrol a ještě být nejrychlejší a neztratit turistickou značku. Cestou se k závodníkům připojila i nejmladší účastnice Ema na svém bujném oři Šemíkovi, tedy pardon – Kokešovi. Eda letos usoudil, že konkurence je silnější než obvykle, a uchýlil se k nezvyklé taktice – běžel! A přineslo to ovoce, s nejlepším časem a kupou správných odpovědí obsadil první příčku.

V cíli jsme se všichni sešli, ale s časem to začalo vypadat nahnutě. A tak po ukončení jednoho závodu to vypadalo na druhý závod s cílem dohonit vlak v Davli. Po slabé půlhodince se ukázalo, že dobíhání vlaku by bylo bezpředmětné a že bude lepší spolehnout se na autobusovou dopravu. Našli jsme autobusovou zastávku, kde si pejsek Týna našel u hospůdky novou společnost občerstvujících se cyklistů. My vyčkávali příjezdu autobusu a s přestupem v Jílovém u Prahy jsme se dostali do Prahy, netradičně na Budějovickou. A zde byly vyhlášeny výsledky závodu a vítězové se dočkali svých odměn.

Morče