Jesenice

Jednoho krásného dne se odhodlalo několik odvážných Kočovníků, aby si vyrazili prohlédnout krásy v okolí Jesenice.Inu co říci.

Cesta? Únavná, zdlouhavá, no však vy víte. Jesenice? Na nádraží na nás čekal pan bigbíťák, kterýž to nás doprovodil ke škole. Tam se využilo velké tělocvičny a zafotbalilo se. Branky obdržely několik gólíků, nožky pár kopanců a břicha nějaké záchvatíky smíchu. Prostě povedené kopáníčko.

Co dělat jde se dál.Cestou necestou, pěšinou i nepěšinou prostě kam jen je to možné. Ha, Ivan – nečekán, nezván, vlastně ne jenom kolotoč. To nevadí, tak si aspoň pořádně zamotáme hlavy. Stalo se. Hlavně Cvaldovi se kolotočové hrátky moc líbily.

Ráno (spíš dopoledne) po jakési takési snídani se kráčelo velice pomalým, až hlemýždím krokem přes Jesenici po místní naučné stezce.Teda, že bychom se něco naučili, to tvrdit nemohu. Stezka začínala u jedné benzínové stanice (název tu není kvůli reklamě), kolem hráze, k Viklanu. K naší smůle se Viklan neviklal. No vlastně

maloučko jo. Cvalda se pořádně zapřel, použil veškerou sílu, zakynklal sebou tam a sem, sem a tam a šutýrek udělal jakýs takýs lehký pohyb. Ale na rovinu mohu říct: nic moc.

Čas obědní. Rozdělat oheň a uvařit polívku. Polívka se nám trošku převlíkla za antuku, ale jíst se dala. Bachory syté byly a tak se razilo do dáli. Pan stavitel Kosa všem vysvětlil, že nemají předpoklady pro stavbu hráze a musel nám předvést mistrovské dílo. Stavba přehrady nebyla jediná vodní zábava, která nás na naší pouti zabavila. Nedaleko potůčku se pod zamrzlým jezerním ledem válela voda. A to by nebyl Kočovník Kočovníkem, aby si nevyzkoušel tloušťku této klouzavé krusty. Ze začátku zcela nevinné házení menších kamínků. Ale jak se později ukázalo, pánská část našeho zájezdu chtěla víc. I našla si pořádný balvan a z vršku ho vypustila na ledovou plochu. Ten butr udělal křupy křup a jeho malá část zmizela pod vodní hladinou.

Tož vyšli jsme směrem k tělocvičně přes náves, kde se odehrávala kaštanová válka 3:1 a dále do naší

šatničky spolykat něco dobrého na zub. Po chutné večeři Bylo třeba zabít Kecala, někteří to nevydrželi a usnuli.

Dopoledne se vyšlo na prohlídku místních zajímavostí: bývalá budova na zpracování chmele, tamní skládka, zámek a nejlepší nakonec – cukrárna. Zabalilo, uklidilo, uvařilo se natož přišel pan hipísák a fííí do Prahy.

Dnes už se tomu smějeme.

Otroci Pucek a Bužu