Letohrad a okolí

Začalo to takhle: Ke klubovně přišel jeden. A zašel tam druhej a zašel tam třetí a tak dál. Počet se nakonec ustálil asi na plus mínus pěti. To bylo u klubovny. V pátek. Tím je začátek jasný a my jdeme dál, a to na nádraží. Hlavní. V Praze. Potkáváme tam další, kupujeme lístky a takto vybaveni jdeme na vlak. Vlak nás odváží pryč a s přestupem se dostáváme do Letohradu, kde mají pouť. Stejně musíme počkat na Pískle, tak tam zamíříme. Mají tam horskou dráhu a autíčka a střelnici a točiče a bůhví co ještě. Vzduchovka nám nedělá problémy, a tak na autíčka odcházíme ověnčeni množstvím papírových kytiček. Přijela Pískle a my tedy můžeme odejít. Vzhůru, jen vzhůru. Vylezeme na kopec a brzy zalezeme. Jsme tak vyčerpaní, že ani neděláme oheň a jdeme spát.

Přišlo ráno, po něm dopoledne, a my se probouzíme do dalšího krásného dne. Odvážlivci vstávají a dělají si snídani, lenoši leží a konzumují buchty či sliz. Ale vstát nakonec musí všichni a nikoho to nemine. Balíme si věci a odcházíme

na cestu, kde čekáme na Cvaldu, ale i ten to nakonec zvládnul, a tak můžeme odejít. Procházíme malebnou krajinou do vesničky pod hradem. Napřed soutěž: sežeňte toaleťák, přineste vodu a potom vyběhněte na hrad. Pískle je srab a zůstává dole. Na hradě je pěkně, kdyby okolo nebyly stromy, byl by tu krásný výhled, ale že tu stromy jsou, nevidíme nic. Vrháme se z kopce dolů, někteří pomalu, někteří rychle. Pozor, listí klouže. Dole jsme popadli věci a vyrazili dál. V blízkém lesíku nacházíme ohniště, lavičky a stoleček, tak si tam dáme oběd. Je chutný.

Jdeme dál až do vesničky, kde mají restaurační zařízení s veselým vrchním. Tak posedíme, občerstvíme se a zase jdeme dál. Pořád jen chodit, chodit a chodit a zcela uchozeni dorážíme k nádraží. Kosa s dalšími odvážlivci prozkoumává koleje a takovéto věci. U nádraží je město a protože je před námi pořádnej kopec, jdeme se občerstvit, abychom to vylezli. Plni sil se vrháme na kopec a rychle ho zdoláváme. Nahoře zalézáme do lesa, zapalujeme oheň, stavíme pařeniště

a vaříme večeři a všechno okolo toho. Pomalu usínáme spánkem spravedlivých a hlavně vyčerpaných.

Ptáci řvou a je časné dopoledne. I my vstáváme, hlad nás vyhnal. Dáme si buchty, bábovky, zrní či něco jiného snídaňovitého. Po dojezení a ranní hygieně si balíme věci. Odchod se již nedá odkládat, tak ho neodkládáme a vyrážíme. Cesta vede lesem, ale pozvolna se vytrácí, až tam není vůbec. Zdatným Kočovníkům to nevadí, ale přesto prolézáme na nejbližší cestu. Po ní docházíme až na nádraží. Ale času je dost, tak necháváme Hakise u věcí a vyrážíme na hrad. Cesta je náročná, ale náš orientační smysl se nezapře, proto na hrad v klidu dorazíme. Poslechneme si přednášku o historii, pohladíme kamerunské kozy a jdem. Dolů. Hakis od věcí neutekl, tak si z nich vyndáme jídlo a jíme. Brzy přijíždí vlak. Do Prahy. Proto nasedáme. Obsadíme kupé s mladou slečnou a hrajeme městečko Palermo. V kupé je těsno, aby ne, když je nás tam deset. Pucek se válí na zemi. Hakis si sundává boty. Když v zastávce Irda s Pískletem vyrážejí

prohrabat koše, slečna už to nemůže vydržet, popadne věci a odchází do vedlejšího kupé. Konečně. Zbytek cesty uběhne rychle a brzy se rozcházíme na Hlaváku. A to je vše, tjády dády dá.

Vigo