Strašecie Noveau

Tak to byl zase jednou uspořádán výlet do Nového Strašecí, jak již chápavější pochopili z nadpisu. První sraz byl u klubovny, ten druhý pak na o něco zajímavějším místě, na nádraží v Dejvicích. Tam mají alespoň automat na čokoládu, kdežto u klubovny je akorát hromada sutin. Odtud: Praha-Veleslavín, Praha-Ruzyně, Hostivice, Jeneč, Unhošť, Kladno, Kladno-Rozdělov, Kamenné Žehrovice, Kačice, Stochov, Rynholec a už jsme tady. Vystoupili jsme z vlaku, snad si tam nikdo nic nezapomněl a okolo místního domu hrůzy (bývalého hostince) jsme vyrazili vzhůru do centra Strašecího N.

Cestou jsem se dozvěděl zajímavou novinku, že ,,Thank you very much“ neznamená ,,Mockrát Ti děkuji“, ale ,,Děkuji Ti velká moucho!“ To mi zpestřilo tu dlouhou cestu, během které jsme vystoupali do centra a přes náměstí kolem SVOPu a dále krásného hokejového stadionu až k malé přízemní stavbě Domu dětí a mládeže. Zde jsme měli být ubytováni, ale bohužel jsme měli na asi dvě hodiny smůlu, jelikož zde právě

probíhal kurz čehosi, což bylo označeno jako CLOGGING. Nevím, co to přesně znamená, ale paní vedoucí tohoto kurzu na mě křičela akorát DVEŘE. Zmíněné dvě hodinky však rozhodně nebyli promrhaný čas, ale naučili jsme se za tu dobu několik základních věcí pro práci se strašáky a pojedli svá večeřovací tělesa.

Po skončení onoho podivného kroužku jsme byli vpuštěni dovnitř a vybrali si svá místečka ke spánku. Po usídlení se ve spacákovacím přístroji jsme byli uspáni pohádkou Pulpuk, pes na hraní od Miloše Nesvadby.

Ráno jsme byli vzbuzeni a nasnídali se. Jídlo bylo sice ve znamení TESCO PARTY, ale tato snídaně byla ještě normální. Shlédli jsme několik dílů skvělého seriálu Červený prtaslík, oblékli se a vyrazili okolo Pátecké lísy na Řevničovské nádraží, jelikož měla přijet expedice z Prahy a ta nám měla pomoci při hledání strašidel.

Bohužel jsme trochu nestíhali, a tak jsme si to museli zkrátit bažinou, hustníkem a potůčkem, ale za pomoci žlutých kouřových signálů jsme se v pohodě dostali na tu správnou

cestu, kde zrovna procházela ona expedice, a tak jsme se mohli do boje se strašidly pustit společně.(To je holt Kokešova synchronizace, souhlasné mmmm)

Úkol č.1 byl splněn a někteří strašáci byli pochytáni. Bohužel jen ti méně nebezpeční, a tak nám nezbývalo nic jiného, než se před těmi nebezpečnějšími schovávat. Ještěže máme sonar. Oběd ve znamení TESCO a pak už se to rozjelo. U Leontýnského potoka nemůže být nic jiného než Leontýnský les a v něm Jeňour a Muřena. Chatrče na obranu postaveny, perníček chycen, Leontýnka vyvolána a může se jít dál, teda spíš zpátky. Dostali jsme se opět na nádraží, kde (jak jsme zjistili) v místním domu hrůzy bylo sídlo duchů a starého kozla, který se Cvaldovi tak líbil, že po něm smrděl ještě hodně dlouho. Mise úspěšně splněna, duchů síla zmařena. Všechno jsme to vyhráli a naší skvělou expedici pošleme zas do Prahy.

Po návratu do našeho kutlochu jsme si dali moc dobrou večeři a pro dnešní večer se Miloš Nesvadba proslavil dílem Kuře Cupity, které se vylíhlo z hranatého

vejcete.

Ráno jsme už nebyli vzbuzeni, ale normálně jsme vstali a dali si nutričně i senzoricky hodnotnou snídani. Poté opět několik dílů seriálu Prasený Červeslík.

Venku byla totální mlha a vůbec bylo hnusně, a tak jsme se rozhodli, že cílem naší výpravy bude rozhledna. Cesta byla dlouhá, a přestože jsme šli okolo několika vrakovišť, tak si Albín na tunning svého červeného vraku nic nevzal. Asi nechtěl vést příliš dlouhou seznamku s hlídacím psem. Modrá tur. zn. nás zavedla z kopce dolů k rybníku, s lehkým ledovým škraloupem. Bylo rozhodnuto, že zde si tepelně opracujeme moučné TESCO párky. Nasbírat dříví, rozdělat oheň, najít klacek na opékání. Párky již všem šustí, stačí je jen sníst. Uhasit oheň, ale co s dřívím? Nosit ho do lesa je přece zbytečnost, tak ho naházíme do rybníka, to je to nejlepší, co můžeme místním, v zimě bruslícím chatařům, udělat. Tak jsme si vytvořili takový soukromý sci-fi prales.

Kosa s Kokešem šli na hráz, prý fotit ondatru. Fotka se povedla, je k mání na klubovně nebo u

Kosy, to nevím. Vyrazili jsme dál.

Na každé křižovatce je nutno vykonat rituál, protože strašáci jsou sice pryč, ale co když stihli zavolat posily. Po silnici choďte vlevo, protože jedině tak se bezpečně dostanete do restaurace U Highwaye. Zde nám byl nabídnut čaj a jídlo číslo 120, tedy palačinka s marmoškou.

Přes pole a kolem zavřené rozhledny (což některým moc nevadilo) se vracíme zpět do Nového S. K večeři máme něco dobrého, ohněstrůjné kratochvíle a Kosovo kino.

Druhý den pro zdejší Kočovníky znamená po noci ráno, a protože je poslední, tak se musíme sbalit, hezky po sobě uklidit, dát si k obědu sušenky a poslušně odjet domů.

Ikarus